Architekt pro svůj dům naplno využil místo, které se mu nabídlo

Asymetrický tvar domu vyplynul z pozemku, požadavku na překrytí teras a ze zabezpečení dostatečného výhledu. Nepotřeboval proto výrazné materiály, jednoduchá bílá omítka nechává plně vyniknout jeho tvar. FOTO TOMÁŠ MANINA

Od ulice dělí dům kromě vytvořené malé zahrady i výškový rozdíl, který zabezpečuje dokonalé soukromí obyvatel. FOTO TOMÁŠ MANINA

Profese architekta je specifická tím, že minimálně jednou za život přijde chvíle, kdy se práce přelije do soukromí. To, co každodenně odděluje od volného času, se stane jeho součástí v podobě nového úkolu – postavit dům pro sebe a svou rodinu. „Navzdory tomu, že jsem si dům navrhoval sám pro sebe a mé nejbližší, neměl jsem úplně volnou ruku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsem zvyklý brát klienta jako partnera, naslouchat mu. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě,“ říká architekt Tomáš Šebo.

Dříve, než se rodinka rozhodla přestěhovat, bydlela v běžném bytě. „Vše začalo spontánními rozhovory o tom, co každý z nás od domu očekává a jaké momenty života v bytě bychom chtěli zachovat. Shrnuli jsme si, co jsou hlavní přidané hodnoty bydlení v domě,“ vzpomíná architekt.

Že dostal pestrou paletu požadavků a očekávání, o to se postarali jeho nejbližší – každý jiný, každý výrazný. Manželka mikrobioložka, syn matematik, dcera nadějná architektka. „Každý měl jiné priority, jiné představy, ale naštěstí jsme se v podstatných věcech shodli a v ostatních rozumně, demokraticky dohodli,“ dodává s úsměvem.

Do zahrady orientovaná fasáda a terasa je tišší než přední, časem budou výhledu dominovat ovocné stromy. FOTO TOMÁŠ MANINA

Zasklené stěny na obou stranách denní části vytvářejí pocit maximální propojenosti interiéru s exteriérem, protože přes dům je vidět skrz-naskrz. Jelikož však obě zahrady poskytují dostatek soukromí, je tato otevřenost jen velkým bonusem. FOTO TOMÁŠ MANINA

Jak rostly stěny

Jelikož je pozemek poměrně úzký, v zastavěné části města a místo na něm už měl dům určeno, zbytek hmoty je v podstatě ztělesnění stavebního zákona a jiných předpisů. „Když jsem si promítl dostatečné odstupy od sousedů, od ulice (což jsme dodrželi vytvořením druhé zahrady), možnosti oslunění a prosvětlení, jakož i výškovou členitost pozemku a orientaci na světové strany, získal jsem dojem, že nic jiného tu v podstatě stát nemohlo,“ konstatuje architekt. Poslední podmínkou, která se na formě domu odrazila, bylo překrytí teras. „Velmi rádi sedíme v zahradě, i když prší. Využít tedy možnost pohrát si s tvarem domu a přikrýt vnější sezení přímo v jeho těle, mi připadalo nezbytné,“ konstatuje architekt.

Na obou stranách vznikly přesahy druhého podlaží, které se postaraly nejen o ochranu před deštěm a větrem, ale pomohly domu vyhnout se klimatizaci, kterou v žádném případě nechtěli. „Přesahy jsou velmi praktický prvek při stínění zasklených ploch. Nízké zimní slunce se do interiéru dostane, ale v létě jsou velké zasklené plochy v bezpečí před přímým vysokým intenzivním sluncem,“ vysvětluje architekt.

Kuchyň je ukrytá „za rohem“. Architekt tak skryl nepořádek před očima návštěv a podpořil velkorysost prostorného obýváku. FOTO TOMÁŠ MANINA

„V čase, kdy vznikaly první skici domu, jsme byli ještě mladou rodinou. Než jsme se však prolouskali celým procesem až k realizaci, uběhlo neuvěřitelných šest let. S jeho konceptem se ještě stále ztotožňujeme a ověřili jsme si tak jeho nadčasovost v praxi sami na sobě.“
Architekt Tomáš Šebo

Zavěšený krb se stal centrem denního prostoru. Je však dostatečně subtilní na to, aby nebyl vizuální ani provozní bariérou. FOTO TOMÁŠ MANINA

Interiér samorost

Každá stavba by měla mít prostor na rozvoj. To, že v průběhu tohoto procesu nastanou změny, může být pozitivním jevem. Jinak to není ani u interiérů, ne každý vzniká nárazově. „Snažili jsme se vnitřek našeho domu pojmout nadčasově. Nejlepší cestu k tomuto cíli vidím v pozvolném a postupném zařizování,“ vysvětluje architekt. Materiály vybrali jemné a nadčasové, nevytvářeli bariéry a překážky. Ozdobnost v tomto domě prostor nedostala, o to jednodušeji a přirozeněji se v něm této rodině bydlí a nadále si ho postupně buduje.

Stropy z pohledového betonu dodávají prostoru technický ráz. Podélná orientace bednění vytvořila vzor, který vede pohled „diváka“ k zaskleným stěnám. FOTO TOMÁŠ MANINA

Místo a rozum

Pozemek v poměrně hustě obydlené oblasti, ve svažitém terénu a s dlouhými úzkými proporcemi byl mantinelem, který formoval tvar domu. „Nepokládal jsem za podstatné přehodnocovat architekturu našeho domu v nějakém estetickém smyslu. Je to náš vlastní prostor pro život, připadalo mi dokonce nemístné podřizovat ho konkrétnímu stylu. Architektura domu je tedy jakýmsi obalem našich prostorových představ,“ říká architekt.

Společně se vydali na místo, samovolně se začali rozhlížet kolem a budoucí obývák měl najednou místo v půdorysu. Nemohli se však rozhodnout, na kterou stranu orientovat hlavní výhled. Na jedné straně zelená zahrada, tichý prostor evokující pohodu, na straně druhé výhled na střechy hlavního města. Rozum a nápad vyřešily oboje. Architekt umístil dům dále za hranicí pozemku, takže z dlouhé zahrady oddělil přibližně čtvercovou plochu v přední části. Dům tak získal dvě zahrady, dva výhledy, dvě hlavní fasády a především naplno využil místo, které se mu nabídlo.

Odspodu až navrch. Schodiště je funkčním architektonickým prvkem. Projít se po něm znamená zažít kompletní prohlídku celého domu a odhalit jeho netradiční výškové členění. FOTO TOMÁŠ MANINA

Dva dětské pokoje mají výhled na město, ložnice rodičů je orientována do zahrady, tedy na východ. FOTO TOMÁŠ MANINA

„Myslím si, že hranice mezi architekturou a interiérem by neměly být vnímány. V našem domě jsou tyto dvě části velmi propojené. Interiér vznikal dotvářením architektury, a tedy domu – vestavěné skříně, zábradlí, schodiště, posuvné stěny… Vše ostatní vnášíme do prostoru postupně a pomalu se zaplňuje námi samými. Tak podle mě vzniká domov.“
Architekt Tomáš Šebo

Pracovna s výhledem. vyplňuje prostor poslední podesty. Není průchozí, má dostatek denního světla a inspirativní výhled. Dokonalé místo pro tvořivého studenta nebo pracanta. FOTO TOMÁŠ MANINA

Prostorná koupelna nebyla v konceptu jednoduchosti výjimkou. Relax ve vaně pod oknem v čistém prostoru, bez přehnaného množství úložných prostor a zbytečností, je o to silnějším zážitkem. FOTO TOMÁŠ MANINA

Půdorys 1. PP
1 Předsíň 2 Chodba3 Pokoj 4 Koupelna 5 Technická místnost 6 Sklad 7 Parkování 8 Sklad

Půdorys 1. NP
1 Obývací pokoj + jídelna 2 Kuchyň 3 Schodiště

Půdorys 2. NP
1 Chodba 2 Koupelna 3 Pokoj 4 Šatník 5 Pokoj 6 Pokoj

Ing. arch. Tomáš Šebo
Architekti Šebo Lichý s. r. o.
sebolichy.sk

Dům v kostce

Autor projektu: Tomáš Šebo (Architekti Šebo Lichý)
Místo: Bratislava
Realizace: 2013
Užitková plocha: 225 m²
Pozemek: 485 m²
Konstrukční systém: Porotherm, železobetonové stropy a stěny
Střešní krytina: Fatrafol – zelené střechy a terasy, šikmá střecha a atiky Rheinzink
Zateplení: systém Terranova, Tizolace Nobasil plus
Vytápění: plynový kotel Geminox, podlahové vytápění v obývacím pokoji, chodbách a koupelnách, klasická vytápěcí tělesa v ložnicích
Podlahy: dubové velkoplošné parkety, v koupelně litý epoxid
Základy: železobetonová deska
Výplně otvorů: hliníkové rámy Hueck, výplně izolační trojsklo, stínění externími žaluziemi Nordia
Speciální systémy: inteligentní elektroinstalace Niko home control

TEXT: LUCIA KUŠNÍROVÁ
FOTO: TOMÁŠ MANINA
ZDROJ: časopis HOME