Děti odrostly a rodiče začali bydlet jinak. Příčky nahradily dubové objemy a klavír se stal dominantou celého interiéru
Někdy stačí jediná životní změna, aby člověk začal svůj domov vnímat úplně jinak. Když děti vyrostly a osamostatnily se, rozhodli se majitelé střešního bytu v kanadském Montrealu zůstat. Místo hledání nové adresy dali šanci místu, které už dobře znali – a proměnili ho v klidný, světlý interiér, kde dostaly hlavní slovo architektura, umění i hudba.
Neprodávat. Přestavět.
Život se mění a s ním i nároky na bydlení. Přesně to si uvědomili majitelé penthousu ve čtvrti Plateau-Mont-Royal, jedné z nejvyhledávanějších částí kanadského Montrealu.
Čtvrť známá cihlovými domy, kavárnami a stromy lemovanými ulicemi byla jejich domovem dlouhá léta. Ve chvíli, kdy většina dětí opustila rodinné hnízdo, přišla otázka, kterou řeší mnoho rodičů: prodat, nebo zůstat?
Rozhodnutí padlo překvapivě rychle. Místo stěhování chtěli dát bytu novou podobu, která bude odpovídat jejich současnému životnímu stylu. Oslovili proto montrealské studio Entre Quatre Murs a zadání bylo od začátku jasné – žádné množství efektních detailů, ale několik silných architektonických gest.
Přání majitelů zahrnovalo také odvážnější nábytek, zachování některých původních kusů, a především prostor pro umění, které je součástí jejich každodenního života.
Minimalistická kuchyně nechává vyniknout pečlivě vybraným solitérům, které interiéru dodávají osobitý charakter. Zdroj: Alex Lesage
Dub místo příček
První změnou prošla samotná dispozice. Původní byt byl rozdělený do několika uzavřených místností, které bránily dennímu světlu volně procházet celým bytem. Architekti proto prostor nepřeorganizovali pomocí nových stěn, ale zvolili mnohem subtilnější přístup. Začali pracovat s objemy.
Právě ty se staly hlavním architektonickým motivem celého projektu. Světlý dubový obklad, který na některých místech sahá od podlahy až ke stropu, neplní pouze estetickou funkci. Přirozeně vymezuje jednotlivé části bytu, vede směrem k domácí pracovně, skrývá vstup do hlavní ložnice a jemně rozděluje velký obytný prostor, aniž by ho uzavíral pevnými příčkami.
Díky tomu vznikla dispozice, která je mnohem přehlednější, ale zároveň si zachovává otevřenost i vzdušnost.
Tady se hraje každý den
Stejný princip se promítl i do práce s vybavením. Majitelé si přáli, aby jejich koncertní klavír nezůstal jen jedním z kusů nábytku. Hraje se na něj každý den, a proto si zasloužil výjimečné místo.
Architekti mu vytvořili vlastní prostor – dubový objem, který nástroj obklopuje od podlahy až ke stropu a opticky ho odděluje od zbytku obytné části. Lesklý černý klavír se díky tomu stává jedinou výrazně tmavou hmotou v jinak světlém interiéru.
Stejnou pozornost dostaly i další výrazné solitéry. Tmavomodré křeslo spletené z lana, stolek z terrazza – kompozitního materiálu z kamenných úlomků zalitých cementem – nebo sochařsky pojaté závěsné svítidlo dostaly kolem sebe dostatek prostoru. Architekti nesázeli na množství dekorací, ale na několik pečlivě vybraných kusů, které mohou vyniknout samy o sobě.
Klavír dostal vlastní architektonický prostor a stal se přirozenou dominantou bytu, kde hudba hraje hlavní roli. Zdroj: Alex Lesage
Když umění dostane prostor
Obrazy, designový nábytek i sbírkové předměty jsou v tomto bytě rovnocennou součástí architektury. Architekti kolem nich záměrně ponechali dostatek volného prostoru, díky kterému mohou přirozeně vystoupit do popředí. Neutrální materiály ani tlumené barvy se nesnaží přitahovat pozornost. Fungují jako klidné pozadí, které nechává vyniknout tomu nejdůležitějšímu.
Stejnou filozofii architekti uplatnili i v kuchyni. Minimalistický ostrůvek ukotvuje celý prostor, snížený podhled skrývá technické instalace a liniové svítidlo kreslí čistou linku místo výrazné dominanty.
Na kuchyň navazuje kulatý jídelní stůl zasazený do oblouku celoprosklené fasády. Výhled na střechy okolní čtvrti se tak stává přirozenou součástí interiéru – jako další obraz, který nebylo potřeba pověsit na zeď.
Místo množství dekorací architekti vsadili na několik výrazných solitérů, které dostaly dostatek prostoru vyniknout. Zdroj: Alex Lesage
Architektura, která umí ustoupit
Stejná zdrženlivost se propisuje i do hlavní ložnice, kde dubový objem ukrývá vstup do navazující koupelny a zároveň slouží jako velkorysý úložný prostor. Funkční prvky se stávají součástí architektury místo toho, aby na sebe upozorňovaly.
Celý interiér stojí na pečlivě omezené paletě materiálů. Dominantní roli hraje dubové dřevo doplněné matnými povrchy a několika kovovými akcenty. Nic se zde nesnaží být hlavním hrdinou.
Právě v tom spočívá největší síla rekonstrukce od studia Entre Quatre Murs. Vytváří pevný, ale nenápadný rámec pro každodenní život svých majitelů. Domov, ve kterém zůstává v centru pozornosti hudba, umění, oblíbené kusy nábytku a lidé, kteří tu žijí.
Galerie:
-
- Otevřená dispozice vznikla bez nových příček. Prostor přehledně organizují dubové objemy.
-
- Minimalistická kuchyně nechává vyniknout pečlivě vybraným solitérům, které interiéru dodávají osobitý charakter.
-
- Klavír dostal vlastní architektonický prostor a stal se přirozenou dominantou bytu, kde hudba hraje hlavní roli.
-
- Místo množství dekorací architekti vsadili na několik výrazných solitérů, které dostaly dostatek prostoru vyniknout.
-
- Odpočinková zóna ukazuje, že několik pečlivě vybraných solitérů dokáže interiéru dodat výraznou osobnost.
-
- Minimalistický kuchyňský ostrůvek ukotvuje celý obytný prostor, zatímco dubový architektonický objem nahrazuje klasické příčky a přirozeně organizuje dispozici bez ztráty světla a vzdušnosti.
-
- Minimalistický ostrůvek se stal přirozeným centrem kuchyně i každodenního života.
-
- Prostorná kuchyň kombinuje bílou linku, velký ostrůvek a barový pult s nenápadně integrovaným osvětlením.
-
- Praktické úložné prostory jsou skryté v dubových objemech, které sjednocují celý interiér.
-
- Dubový objem nenápadně vymezuje jednotlivé zóny bytu, aniž by narušil jeho otevřenost a přístup denního světla.
-
- Jídelní kout využívá velkorysé prosklení jako živý obraz, který se během dne neustále proměňuje.
-
- Umění není dekorací navíc. Je přirozenou součástí architektury a dostává prostor skutečně vyniknout.
-
- Pracovní kout je chytře ukrytý v architektuře bytu a nabízí soukromí bez ztráty světla.
-
- Neutrální materiály, denní světlo a jednoduché linie vytvářejí ložnici určenou především k odpočinku.
-
- Každý detail v ložnici je součástí promyšlené architektury, od úložných prostor až po noční stolek.
-
- Hlavní ložnice využívá vestavěné dubové objemy, které ukrývají úložné prostory i vstup do navazující koupelny.
-
- Funkční prvky mizí v dubovém obkladu, který propojuje architekturu s každodenním životem majitelů.
-
- Dubový objem plynule propojuje ložnici s navazující koupelnou a zároveň ukrývá úložné prostory. Funkční vybavení se tak stává přirozenou součástí architektury místo samostatného nábytku.
-
- Volně stojící vana se stala klidovým bodem hlavní koupelny. Jemně strukturované stěny, nepřímé osvětlení a střídmá paleta materiálů vytvářejí atmosféru připomínající domácí wellness.
-
- Pokoj pro hosty nabízí vestavěný pracovní stolek, závěsná svítidla a klidnou paletu barev podporující nerušený odpočinek.
-
- Jemná mozaika a sytě modrý akcent dodávají minimalistické koupelně osobitý charakter.
-
- Kontrast drobné mozaiky a hlubokého modrého odstínu dodává koupelně moderní a nadčasový výraz.
Foto: Alex Lesage
Zdroj: v2.com
