Dům, který vyvrací mýty o betonu

Beton jsme si tak nějak zošklivěli. Vychovaní v panelácích, nadávajíce pokaždé, kdy jsme se snažili vyvrtat díru, pověsit obraz. Marně nám v zahraničních časopisech ukazovali Le Corbusiera, my přece víme své – beton je studený, neosobní a pro rodinný dům zkrátka nevhodný. Chyba!
Reklama

Beton je materiál, který mají rádi architekti, ale velmi jej nesnášejí běžní uživatelé. Ne tak Lukáš, který (kromě toho, že k betonu chová sympatie) dlouhá léta kamarádí s architektem Jaroslavem Zimou ze studia D3A.

Reklama

Přečtěte si také: Jednopodlažní rodinný dům z Olomouce poskytuje dostatek soukromí i otevřený prostor

„Myslím, že mě v souvislosti s výstavbou rodinného domu vůbec nenapadlo uvažovat o někom jiném,“ vzpomíná na vznik projektu investor. „Máme rádi stejné věci, líbí se nám stejná architektura. Od začátku bylo jasné, že dům bude betonový.“

Zelená zahrádka má spíše zenový charakter, než že by sloužila k aktivnímu odpočinku. FOTO: Filip Šlapal

Zelená zahrádka má spíše zenový charakter, než že by sloužila k aktivnímu odpočinku. FOTO: Filip Šlapal

Za plotem

Pro realizaci svého projektu využili zdánlivě nezastavitelný pozemek ve svahu v husté zástavbě jedné z okrajových částí naší metropole. I když jsou v sousedství starší domy, novostavba v úzké uličce nijak neruší, naopak – prvek nápadité architektury jinak fádní okolí oživuje. Směrem do ulice je schovaný za vysokým plotem z plechu a betonu a ukrytý za objektem garáže, který ctí stejný výraz i materiál jako vlastní dům. Uzavřenost do ulice je pochopitelná, lehká prosklená fasáda jinak mnoho soukromí neposkytuje. I proto jsou v oknech osazeny, kromě exteriérových žaluzií chránících před sluncem, i vnitřní závěsy – optická bariéra mezi veřejným (ulicí) a soukromým (dům).

dum, beton, stavba

FOTO: Filip Šlapal

Garáž svým tvarem i materiálem odpovídá celkovému pojetí domu. FOTO: Filip Šlapal

Garáž svým tvarem i materiálem odpovídá celkovému pojetí domu. FOTO: Filip Šlapal

Se dvěma obýváky

Pozemek byl velmi svažitý a malý (něco přes 600 m2), i proto má dům dvě úrovně. V té spodní najdeme předsíň a denní část – obývák s kuchyní, technické zázemí, spíž a WC. Celou dispozici pohledově uzavírá schodiště na stěně protilehlé ke vstupu. Kuchyně a obývák jsou spojeny do jednoho prostoru – i když ne tak docela. „Architekt si vyhrál s detaily,“ předvádí Lukáš skryté vychytávky. Tak třeba právě kuchyni lze od obýváku oddělit posuvnými panely ukrytými ve stěně.

Dveře do koupelny lze využít i jako dveře uzavírající schodiště: „Dole může být party, zatímco v patře klidně spí naše půlroční dcerka,“ vysvětluje Lukáš. Všechny dveře i okna jsou v tomto domě na plnou výšku, nečekejte žádný tradiční rastr okenních rámů nebo zárubně. A právě díky atypickým prvkům lze dělat i atypická kouzla – neotvíravé panely prosklené fasády mají rámy zapuštěné, takže iluze prolínání interiéru s exteriérem je dokonalá…

Bezrámová zasklení a jednotící materiál interiérové a exteriérové podlahy vytvářejí dojem spojitého prostoru. FOTO: Filip Šlapal

Bezrámová zasklení a jednotící materiál interiérové a exteriérové podlahy vytvářejí dojem spojitého prostoru. FOTO: Filip Šlapal

Tomu nakonec odpovídá i řešení atrií a zahrádek. Obývák zvětšuje betonový dvorek – sjednocující materiál obvodové zdi i podlahy z něj dělá nezastřešené pokračování obýváku, hojně užívané zejména v letních měsících. Trávníku zůstala vyhrazena druhá zahrádka, dveřmi propojená s kuchyní. Na mezipodestě schodiště překvapí zadní atrium opatřené umělým osvětlením nasvěcujícím japonský javor.

Hlavní obytný prostor s ručně kletovanou podlah FOTO: Filip Šlapal.

Hlavní obytný prostor s ručně kletovanou podlah FOTO: Filip Šlapal

V betonu

Dominantním materiálem je rozhodně beton – neomítaný, v pohledové kvalitě, bez dodatečné barevné úpravy. Složité bylo vylití podlahy: „Nikdo nechtěl udělat tak velké jednolité plochy bez otravné dilatace,“ vzpomíná spoluautor projektu Milan Bulva z ateliéru D3A. „Nakonec nám pomohli kolegové architekti z ateliéru SAD, kteří se betony dlouhodobě zabývají a umí je fyzicky ‚udělat‘.“ Výsledkem je jednolitá plocha z ručně kletovaného betonu, kterou ruší dilatační spáry jen v nejnutnější míře.

Přečtěte si také: Nezvyklá kombinace: Pod cihlovou fasádou se skrývá dřevostavba!

Vstupní prostory FOTO: Filip Šlapal

Vstupní prostory FOTO: Filip Šlapal

Neméně zajímavá byla i konstrukce stěn. Pohledový beton byl bedněný do systémového bednění – výsledkem jsou hladké plochy s typickými důlky. Nicméně – interiér to nijak neruší. „Konstrukčně se jedná o sendvič s vloženou tepelnou izolací,“ vysvětluje Lukáš, „díky tomu a díky dostatečné tloušťce izolace má dům – navzdory obrovskému množství prosklených ploch – nízkoenergetické parametry. A jen málo chybělo, abychom splnili i kritéria domu pasivního!“

Kuchyňskou část v pozadí lze oddělit posuvnými panely. FOTO: Filip Šlapal

Kuchyňskou část v pozadí lze oddělit posuvnými panely. FOTO: Filip Šlapal

Na pohled strohá dekorace pro symfonii chutí a vůní – co víc si lze od kuchyně přát? FOTO: Filip Šlapal

Na pohled strohá dekorace pro symfonii chutí a vůní – co víc si lze od kuchyně přát? FOTO: Filip Šlapal

Zelená – druhá dominantní barva interiéru. FOTO: Filip Šlapal

Zelená – druhá dominantní barva interiéru. FOTO: Filip Šlapal

Tím se dostáváme k technologiím, kterými je dům prošpikován – stavbu vytápí překvapivě tiché tepelné čerpadlo vzduch/voda. Čerpadlo slouží bez problémů hned od začátku, nebylo potřeba žádné složité ladění „první zimu“, jinak běžné u nízkoenergetických či pasivních domů. Topení je podlahové, ve všech místnostech, navíc (kvůli velké tepelné akumulaci betonu) se v letních měsících využívá i stropní chlazení. Vše se ovládá elektronicky – vedle topení a dalších systémů třeba i audio a video, dostupné přes dotykové rozhraní na tabletu či telefonu.

Přečtěte si také: Zajímavá rekonstrukce zanedbaného předměstského domu ve francouzském Nice

Vestavěné skříně se táhnou po celé délce chodby a začínají (nebo končí?) v hlavní ložnici. FOTO: Filip Šlapal

Vestavěné skříně se táhnou po celé délce chodby a začínají (nebo končí?) v hlavní ložnici. FOTO: Filip Šlapal

O barvách

To už ale stojíme v horním patře s jednoduchou dispozicí – dvě koupelny, dětský pokoj, pokoj pro hosty a ložnice s výhledem do ulice, přičemž přes střechy domů naproti jsou vidět kopce v okolí vysílače Cukrák. Ze dvou pokojů je i výstup na terasu a s navazujícím schodištěm zpřístupňujícím střechu domu. K dispozicím míří i naše jediná výtka – „mokrý provoz“ koupelen je logicky soustředěn do jedné části stavby, ale vzdálenost ložnice a hlavní koupelny se nám zdála malinko nepraktická… Vzdálenost však může být estétům ukradená, o to víc lze plesat nad designem interiérů – potažmo koupelen. Sjednocujícím prvkem je – v jinak přísně pravoúhlé architektuře – kruh. Objevuje se v úchytkách skříní, v madlech dveří i ve tvaru umyvadel či dekorací dělicích stěn – že by pověstná „kvadratura kruhu“ v praxi?

Právě koupelny jsou barevně nejodvážnější částí interiéru. Na záměrnou strohost interiéru, kterou lze vidět na fotkách, je při osobní návštěvě snadné zapomenout. Dům ožil každodenním životem i přítomností půlroční dcerky. Stavba nemusí být barevná, stačí, že život je pestrý až dost. Jediné, co nám vrtá hlavou (a zapomněli jsme se zeptat), je, jak pan domácí dokázal na betonové zdi pověsit tolik obrazů…

Hlavní koupelna FOTO: Filip Šlapal

Hlavní koupelna  FOTO: Filip Šlapal

FOTO: Filip Šlapal

FOTO: Filip Šlapal

Do zástavby na komplikovaném svažitém pozemku se údajně nikomu nechtělo. FOTO: Filip Šlapal

Do zástavby na komplikovaném svažitém pozemku se údajně nikomu nechtělo.
FOTO: Filip Šlapal

Autoři: Jaroslav Zima, Milan Bulva, Sabina Měšťanová / D3A
Pozemek: 630 m2
Zastavěná plocha: 272 m2
Užitná plocha: 294 m2
Realizace: 2010–2011

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Filip Šlapal
ZDROJ: časopis HOME

Reklama
Reklama

Komentáře

  • Moc fajn… mám rád když se někdo nebojí přijmout výzvu v podobě ne moc dobrého pozemku.. (pozemek na kterém stojí Müllerova vila by pro většinu lidí byl nepoužitelný např.) a zároveň jsem rád, že se najdou lidi, kteří se nebojí betonu v pohledové kvalitě…

    honza
  • Já jsem naprostý laik, i když mám syna architekta a stavaře, akorát se ráda dívám na prezentaci domů od moderních až po staré, renovované. Dům zvenku vypadá pěkně až na ten surový beton vedle garáže. To je odpuzující, uvnitř schody z betonu pak vypadají jako špinavé, to je nepěkné, takové bych nechtěla a stěny mají v sobě různě veliké dirky, což mi připomíná Národní muzeum, když nám v r. 68 do muzea střílela vojska. Je to jako kdyby do stěn někdo střílel. Tak to se mi nelíbí, mám ráda kamen a dřevo.

    Zina Laštovková

Komentovat