Moderní vila nedaleko Prahy kombinuje atrium, koupací jezírko a levitující obytnou část

Velkolepý výhled do celého údolí se stal při návrhu rodinného domu v malém městě nedaleko Prahy hlavní inspirací.

Obdivovat z výšky okolní krajinu téměř z každé místnosti umožňuje jeho důmyslné zasazení do svažitého terénu, kdy sloupy podepřená obytná část vystupuje nad úroveň pozemku. Tím působí hmota stavby, s velkorysou rozlohou 227 m², odlehčeným levitujícím dojmem.

Prosklený balkon umožňuje ničím nerušený výhled do krajiny i na vlastní zahradu. Zdroj: boq architekti

„K domu jsme přistupovali jako k solitéru. Na takto výjimečném místě jsme chtěli vytvořit atriovou stavbu, ve které by se snoubily tři světy – zmiňovaný výhled do okolí, kterému se otevírá maximum vnitřních prostor velkorysým prosklením, atrium vytvářející intimní prostor chráněný před zraky sousedů a zahrada s krytým posezením pod domem,“ uvádí k hlavnímu konceptu domu Ing. arch. Jana Stachová z architektonického ateliéru boq architekti, které se návrhu ujalo.

Majitelé jsou z oboru, a proto dokázali při zadání jasně definovat body, které jsou pro ně důležité.

„Díky tomu jsme velmi dobře pochopili jejich přání. Hlavní koncept stavby, který vycházel z naší dílny, byl majiteli odsouhlasený téměř okamžitě. Do návrhu jsme pouze postupně zanášeli jejich drobné připomínky,“ dodává Ing. arch. Miroslav Stach, spoluautor projektu.

Atrium chrání soukromí

Důležitou roli při návrhu domu hrálo soukromí. Práce s ním je vidět právě při formulaci hmot u vstupu z příjezdové cesty.

„Otevřený průjezd do krytého parkovacího stání končí plnou stěnou. Na něj navazuje uzavřená hmota venkovního skladu, která svým tvarem naopak kopíruje otevřený průhled do atria.

To vytváří takové nárazníkové pásmo – ačkoli je velmi otevřené, jeho hlavní funkcí je ochránit obyvatele domu před průhledy z ulice,“ popisuje Jana Stachová promyšlenou práci s hmotou stavby, díky které si mohli architekti dovolit otevřít směrem do atria bez obav z narušení soukromí i koupelny.

Při vstupu do atria zaujme nejen harmonická kombinace bílých oblázků, mezi kterými se proplétají různé rostliny, keře a stromky, ale také vodní prvek.

Vstupní část domu funguje jako klidné atrium, které propojuje architekturu s krajinou. Zdroj: boq architekti

„Na začátku byla idea vody, která cirkuluje v rámci celého domu – z vodní plochy v horní části atria až do jezírka ve spodní části zahrady pod domem,“ popisuje architekt Miroslav Stach další důležitý aspekt, se kterým při návrhu pracovali, a pokračuje: „Ačkoli oba okruhy fungují nezávisle na sobě, zachovali jsme iluzi vody protékající skrz oba venkovní prostory.“

Z atria je dále patrné, že jednotlivé hmoty stavby propojují pohledově přiznané ocelové nosníky, které nad průchodem mezi garáží a hlavním vchodem do domu vytváří konstrukci s příčnými dřevěnými žebry. Vizuálně podobný prvek se pak opakuje za parkovacím stáním, kde ve svislém provedení atrium ohraničuje.

Pergola pracuje se světlem i stínem a dodává vstupní části domu dynamiku. Zdroj: boq architekti

Domem provází výhledy a barevné kontrasty

Za vchodovými dveřmi se otevírá chodba, která svým materiálovým a barevným provedením předestírá ladění celého interiéru. Tmavé dřevěné tóny střídají světlou stěrku za doprovodu bílých a černých zařizovacích předmětů a doplňků. S touto kontrastní hrou s barvami architekti pracovali v rámci vymezení funkce daného prostoru.

Na chodbu navazující centrální obytná místnost je velkoformátovými okenními prvky velmi otevřená jak do atria, tak k výhledům do krajiny. V případě potřeby je však možné zajistit soukromí zatažením závěsů či žaluzií.

Obývací části dominuje do stěny zabudované akvárium. Kuchyňská vestavěná sestava bez úchytek je vyvedena v tmavém dřevodekoru a vybavena černými spotřebiči Miele. Ostrůvek s bílými nábytkovými dvířky zase doplňuje černá pracovní deska s varnou deskou.

Odtah par vznikajících při vaření zajišťuje ve stropě instalovaná, automaticky ovládaná digestoř. Masivní dřevěná deska jídelního stolu je atypicky podpírána nikoliv kovovými nohami, jak bývá zvykem, ale tabulí z kaleného skla. Stůl doplňuje šest černých židlí, které na pohled popírají zákony gravitace.

Otevřený prostor propojuje vaření, stolování i výhledy do krajiny v jeden plynulý celek. Zdroj: boq architekti

Gradace pro změnu atmosféry

K další cestě interiérem vyzývá přechod na zemi z podlahové stěrky na tmavou dřevěnou plochu vedoucí do druhé chodby.

„Ve společenské zóně domu jsme na podlaze využili světlou stěrku. Naopak v chodbě u soukromých prostor jsme použili dřevo v tmavém dekoru, a to nejen na podlaze, ale i na stěnách. Díky tomu jsme dosáhli rozdílné estetiky s větší intimitou,“ vysvětluje architekta Jana Stachová, a dodává:

„Záměrně jsme zde pracovali s gradací atmosféry – při přechodu z chodby do ložnic dochází ke změně vnímání prostor, protože obyvatelé vstupují z velmi tmavé chodby do otevřených a velkoryse prosvětlených místností.“

Tmavé dřevo dodává chodbě hloubku a klid – materiál zde funguje jako elegantní kontrast k bílé architektuře. Zdroj: boq architekti

Ihned na začátku chodby se procházejícímu díky proskleným stěnám otevírá pohled po levé straně do atria a po pravé do zahrady, s přístupem na pochozí můstek z vrstveného kaleného skla.

Cestou do soukromých místností chodbou s obklady na zdech splývají interiérové dveře s mosaznými klikami Minimal 2.0 od českého výrobce M&T. Ty vedou do pokojů pro odrostlejší děti, koupelny a technické místnosti.

Chodbu uzavírají bílé dveře vedoucí do ložnice majitelů, která je vybavená volně stojící vanou u okna. K ložnici dále náleží šatna a koupelna se sprchou a toaletou, ve které podlahová stěrka přechází i na stěnu. Sanitární vybavení obou koupelen v domě zajistila společnost Siko.

Minimalistická koupelna s vanou u okna proměňuje běžnou koupel v zážitek. Zdroj: boq architekti

Oáza klidu

Pro odpočinek obyvatelům domu slouží nejen wellness zóna přístupná přímo z domu, ale také zahrada s krytým venkovním posezením. K ní vede buď klikatá dlážděná cesta kolem domu, nebo schodiště z vnitřního atria doprovázené kamennou kaskádou s tekoucí vodou.

Na jeho konci se rozprostírá terasa krytá samotnou konstrukcí domu a dále zahrada vizuálně tvořená dvěma částmi. První začíná přímo pod schody, které vedou na molo se schůdky do koupacího jezírka obklopeného skalkou, v němž žijí želvy a japonští koi kapři.

Tato aktivní zóna zahrady pak přirozeně přechází v travnatou plochu ve spodní části doplněnou rostlinami, travinami a keříky. V celé zahradě panuje dokonalý klid. Nedoléhá k ní městský ruch, protože se dům nachází v dostatečné vzdálenosti.

Architektům se podařilo dosáhnout maximálního souladu a stavbu naprosto přesně a citlivě zasadili do zdejší krajiny. Spolu se zahradou tvoří kompaktní celek na vrcholu kopce, ke kterému lze jen s obdivem vzhlížet. Přestože je dům rozsáhlý, působí lehce a elegantně – jako by se vznášel v oblacích.

Galerie:

Foto: boq architekti
Zdroj: M&T, Materiál byl připraven ve spolupráci se architektonickým ateliérem boqarchitekti, www.boqarchitekti.cz.