Poezie domu u jezera

Reklama

Domy u jezera by měly vypadat jinak. Například jako ten od architekta Andrease Zecha – není honosný, přitom je však rafinovaný, s flexibilně členěným prostorem, který dává křídla fantazii. Také díky cedrovému dřevu a množství skla dýchá stejnou poezií jako místo, na němž stojí: v parku na břehu Bodamského jezera.

 

Šumění listí, vlny tancující ve větru, lehký opar a bílé jezero tak velké, že vypadá jako moře. Cyklistická cestička vedoucí podél jezera a potom podél železniční trati a kolem koupaliště, zahradní restaurace, domku pro železničáře a dále přes obilná pole a louky. U Bodamského jezera je vskutku nádherně! Thomas a Martina Golderovi si často takto povzdychli na svých cyklistických túrách po jeho jižním břehu. „Snili jsme o víkendovém domku, který by se nám ve vyšším věku stal trvalým domovem,“ vzpomínají. Jednoho dne se náhodou dověděli o pozemku, jehož krása je úplně uchvátila. Šlo o park s rozlohou 3 500 čtverečních metrů, situovaný přímo u jezera, mezi sedláckou usedlostí a vilou z nepálených cihel, postavenou v 60. letech minulého století.



Sto devadesát čtverečních metrů otevřené obytné plochy oddělují od parku a Bodamského jezera jen skleněné stěny. Před pohledy z ulice chrání obyvatele stěna obložená cedrovým dřevem a před slunečním žárem přesahy střechy s plochou čtyři sta čtverečních metrů.

   

„Pohled na starou usedlost s ovocným sadem a pasoucími se ovečkami, na romantický les s lípami, duby a planými růžemi, velký trávník, který sahal až k břehu jezera – to bylo víc, než jsme si představovali v těch nejodvážnějších snech.“ Úplnou náhodou se majitel vily právě rozhodl, že pozemek prodá. „Můj otec tento dům z nepálených cihel stavěl,“ říká architekt Andreas Zech. „Jako dítě jsem na jeho stavbě poprvé přivoněl k cementu, hrával jsem si tady a sem tam jsem si vydělal i pár franků. Tenhle dům u jezera mě už tehdy fascinoval.“ Tehdy by si ani nepomyslel, že jednoho dne hned v sousedství vyroste dům podle jeho projektu. Je to jen náhoda?

 

O svobodě navrhování

Při projektování domu nic neomezovalo architektovu invenci, neexistovaly ani finanční limity. Velký pozemek mu poskytoval absolutní svobodu jako nepopsaný list papíru, a tak se s nadšením pustil do návrhu. „Věděli jsme jen to, že náš dům by měl byt tichý, diskrétní, elegantní a vyvážený. Chtěli jsme, aby nasákl poezií tohoto místa a aby z něj i dýchala,“ tvrdí Thomas Golder. „Měl však zároveň působit bezpečně a přitažlivě,“ doplňuje ho paní domácí. Architekt se inspiroval kalifornskou architekturou 50. let minulého století, jejíž ukázkou jsou takzvané Case Study Houses, a hledal tak dlouho, dokud nenašel to nejjednodušší a zároveň nejgeniálnější řešení – dům sem nakonec sedl ve všech detailech jako oblek dobře ušitý na míru.

Bylo logické obrátit skleněnou tvář domu k výhledu na jezero, ačkoliv je to vlastně na severní straně. Protože se kvůli okolí a danostem místa otevřel interiér na sever a uzavřel z jihu, architekt udělal vše pro to, aby jeho obyvatelé netrpěli nedostatkem slunce – jeho paprsky pronikají až do centra dispozice i skleněnými stěnami atria. V hranaté nádobě ze syrové oceli roste ozdobnice čínská.



Centrální atrium je jakýmsi lapačem slunečních paprsků – pomáhají mu v tom i zrcadla, jimiž je tu obložen okraj střechy. Díky skleněným stěnám se už po několika krocích otevře návštěvníkovi pohled napříč celým domem až na Bodamské jezero.

„Ohraničení železniční tratí a cyklistickou stezkou, výhled na sever k jezeru, světelné poměry, les a velkolepá rozloha pozemku – to všechno mě vedlo k rozhodnutí umístit dům poblíž jižní hranice pozemku,“ vysvětluje Andreas Zech. „Kouzlo tohoto místa tak může naplno zapůsobit před domem a slunce ho umocňuje ze zadní strany. Z obou těchto prvků jsem chtěl dostat co nejvíce i do samotného domu.“ Kombinaci otevřeného a transparentního prostoru s nároky na intimitu zvládl ve svém projektu mistrovsky. Navrhl skleněný dům se třemi exteriérovými prostory začleněnými do jeho dispozice a uzavřenou zadní stranou. Exteriérové prostory v bungalovu – atrium v jeho centru, terasa se stromem na západní straně a otevřený záliv vyhrazený pro vodní radovánky v jeho východní části – vytvořily v domě jakési ostrovy světla a slunce. A nejen to.

V obývacím pokoji si můžete transparentnosti domu užít naplno – na jedné straně skleněná severní fasáda s výhledem, na druhé skleněné stěny slunečného atria. (Sedačka je značky Flexform, stůl a koberec od společnosti Redbox, za stěnou s krbem je otevřená ložnice.)

O třech dvorech a tancujícím světle

Stojí přikrčený za živým plotem z bukového porostu, v parku mezi starými stromy. Jeho jasné kontury působí uprostřed bujné zeleně příjemně a moderně: betonová deska a malý sklep ho ukotvily ve skalnatém podloží, přečnívající střešní deska ho chrání před sluncem a deštěm. Skleněné stěny mezi nimi jen decentně naznačují hranice domu. „Čtyři sta čtverečních metrů ploché střechy představovalo výzvu,“ přiznává architekt. Jako podpěry střešní konstrukce použil v jinak dřevěné stavbě několik ocelových nosníků. Střechu a uzavřenou jižní fasádu orientovanou do ulice nechal obložit neupraveným cedrovým dřevem. „Toto dřevo věkem získává na důstojnosti a stále lépe zapadá do venkovského prostředí,“ vysvětluje.

Svou skutečnou tvář však dům ukáže až v interiéru: člověka vede a přitahuje světlem. Světlo v pohybu, nazývá tento jev Andreas Zech a hned i vysvětluje proč: „Okraj střechy centrálního atria je pokryt zrcadly, která odrážejí světlo do hloubky dispozice – vzniká tak hra světla, které jako by se v domě roztancovalo.“ Do centra domu se však nedostává jen světlo z atria, tutéž funkci mají i dvě ploché ocelové nádrže po obvodu domu – před vchodem a u ložnice. Světlo odrážející se od vodní hladiny vytváří na stěnách a stropech zajímavé efekty. Ani tím však není téma světla v tomto domě vyčerpáno: v koupelnách a místnosti na nářadí si můžete dopřát pohledu na oblohu díky světlovodům.

Elegantní a otevřený, a přitom bezpečně chránící soukromí, plný slunce a s nádherným výhledem – i když velký pozemek vypadal idylicky, využít naplno danosti nádherného místa a naplnit představy jeho budoucích obyvatelů nebylo tak jednoduché. Řešením architekta Zecha byl rafinovaně transparentní dům, v němž exteriér prorůstá interiérem a vnitřní prostory plynule přecházejí do vnějších.

Do obytné části se vchází kolem atria – uprostřed domu je otevřený obývací pokoj s krbem a výhledem na jezero, který v západní části pokračuje otevřenou kuchyní s jídelním stolem. Jen skleněná stěna odděluje jídelnu od terasy s rezavě červenými roletami – Dvůr pod stromem říkají obyvatelé této části s výhledem na sedláckou usedlost a ovocný sad. Otvorem ve střeše zde rozprostírá své větve muchovník olšolistý, vyrůstající z břečťanového koberce. Za kuchyní se skrývá malý pokoj pro hosty a stěna s krbem v obývacím pokoji hraničí s prostory určenými pro noční odpočinek, situovanými ve východní části domu. Domácí z postele dokonce vidí park ozdobený bílými květy hortenzií a den začínají zážitkem východu slunce nad hladinou Bodamského jezera. Šatna – oblékárna a koupelna vedle ložnice se otevírají do třetího exteriérového prostoru nazývaného Koupací dvůr, který je vysázen černým bambusem a vybaven sprchou. „Dům, který by mohl vyprávět o klidu a harmonii,“ s nadšením o něm mluví jeho obyvatelé. A o poezii, dodáváme my.



TEXT PRODUKCE: Kay von Westersheimb
FOTO:Francesca Giovanelli
Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková

{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat