Technická stavba z druhé světové války dostala novou funkci. Jak se bydlí ve vojenské trafostanici?

Kdybyste neznali podobné stavby z minulosti, ani byste neřekli, že jde o průmyslový objekt. Předmětná trafostanice stojí v příjemném prostředí – na kopci Kozí Horka nad městem Vyškov. Dlouhá léta byla opuštěná a nevyužívaná. Postavena byla v období druhé světové války. Německá armáda převzala vedle ležící rozsáhlý vojenský areál a od roku 1939 pokračovala v jeho rozšiřování. Vojenská trafostanice patřila mezi první inovace.

Světlá výška v interiéru byla kvůli velkým transformátorům nezvykle vysoká, čehož autoři proměny využili k vytvoření třetího podlaží. Zdroj: Martin Zeman

Odhalili stopy německé architektury

Období výstavby trafostanice se odrazilo i na použitých materiálech. Vliv německé architektury je patrný z formátu plných cihel nosného zdiva. Architekti při rekonstrukci objevili i další, například keramické obklady s orlicemi. Původně se v budově, která byla součástí elektrické sítě, nacházely transformátory. Fungovaly zhruba do konce dvacátého století. Po změnách už armáda objekt trafostanice nepotřebovala, a tak se ho zbavila.

Všechny otvory ve fasádách zůstaly zachovány, nezměnil se ani technický výraz budovy. Zdroj: Martin Zeman

Ze dvou podlaží tři

Trafostanice, která původně měla dvě podlaží s těžkým železobetonovým stropem, stojí na křižovatce mezi městem a kasárnami. Světlá výška v interiéru byla kvůli velkým transformátorům nezvykle vysoká, čehož autoři proměny využili k vytvoření třetího podlaží. Vybourali původní železobetonový strop a vložili do něj dvě nové ocelové stropní konstrukce.

Fasáda navzdory izolaci připomíná původní

Navzdory této výrazné změně zůstaly všechny otvory ve fasádách zachovány, nezměnil se ani technický výraz budovy – dokonce zvenčí ani netušíte, že stavba místo původních dvou zahrnuje tři podlaží. Kvůli potřebnému prosvětlení přibyla nová okna s citem umístěná tak, aby si trafostanice ponechala svůj původní charakter. Nutnou změnou byla tepelná izolace fasád, avšak architekti z ateliéru Laplan je znovu obložili cihlovými pásky podle původního vzhledu.

Jednoduchý interiér prozrazuje technický charakter stavby. Zdroj: Martin Zeman

Byt v nejvyšším podlaží má balkón, i schody na střechu

„Zachovali jsme celkový objem stavby, přibyla vstupní terasa a balkón ve třetím podlaží. Dřevěná terasa při vstupu využívá ocelové koleje, které vedly do každé ze tří bran v hlavní fasádě. Černý ocelový balkón rozšiřuje plochu malého bytu a zpřístupňuje střechu. Dostanete se na ni pomocí ocelového žebříku. Černá barva zároveň slouží k odlišení všech nových ocelových konstrukcí v domě,“ upřesňují autoři neobvyklé rekonstrukce.

Černý ocelový balkón rozšiřuje plochu malého bytu a zpřístupňuje střechu. Zdroj: Martin Zeman

Ocelové nosníky, vlnitý plech, železobetonová konstrukce

Jednoduchý interiér prozrazuje technický charakter stavby. Všimněte si například ocelových stropních nosníků s vlnitým plechem a původní železobetonové konstrukce, která dominuje obytnému prostoru v nejvyšším podlaží. Lité podlahy i schodiště prostory scelují a ladí s industriálním původem budovy.

Lité podlahy i schodiště prostory scelují a ladí s industriálním původem budovy. Zdroj: Martin Zeman

Obytnou část zjemňuje dřevo

Jak jsme naznačili, bydlení je umístěno v nejvyšším podlaží, spodní dvě kancelářská poschodí jsou vybavena velmi stroze – nenajdete v nich žádné barvy. Byt na rozdíl od kancelářských prostorů ateliéru harmonizuje dřevo.

Exteriér se též dočkal úprav. Před trafostanicí přibylo nově vydlážděné parkoviště. Okolní neprostupné křoviny dočasně nahradila volná travnatá plocha. Postupně bude zahrada znovu „kontrolovaně“ zarůstat a historická stavba se tak vrátí zpět do své původní podoby – sama stárnoucí v zeleni u křižovatky shlížejíc dolů na pole, lesy a město.

Text: Sabína Zavarská
Foto: Martin Zeman