Úplně jiný dům než ostatní v ulici

Reklama

„Nemůžete ho minout. Je úplně jiný než ostatní domy v ulici,“ navigoval nás architekt, když jsme hledali objekt naší návštěvy. A navigace to byla opravdu výstižná. Po prohlídce ostatních domů – hradů a zámků s fasádami v různých odstínech oranžové, romantickými bílými balustrádami a nesmyslně komplikovanými střechami – byly střídmé tvary příjemnou změnou.

 

Od nízkého plotu se vzdalují rovnoběžky zpevněných cestiček a dělí precizně zastřižený trávník na úzké pásy. Dvě do garáže, jedna ke dveřím. Přízemní dům o sobě z tohoto pohledu víc tají, než prozrazuje. „K ulici zády, k zahradě čelem,“ zavelela totiž dvojice architektů domku ještě v době, kdy stál jen v jejich představách a mohl se točit jako na kuří nožce. A ideálně ještě pár metrů od ulice. Pro každé z těchto rozhodnutí měli architekti Silvia a Pavol Husárovi dobré důvody.

„Nevím, čím to bylo, ale ten dům mě zaujal. Byl takový jiný. Na tabuli byla jména architektů, tak jsem jim zavolala…“

Z obývacího pokoje se vychází na slunečnou terasu – od jara do podzimu se tu dá příjemně stolovat, u grilu se pravidelně setkává rodina i přátelé a dřevěné pískoviště malého syna je je hojně užívanou atrakcí. FOTO: Dano Veselský

Pozemek je opravdu dlouhý (asi 40 metrů) a v místě, kde dům stojí, je asi o 5 metrů širší než těsně při ulici. „Protože tu byl poměrně úzký pozemek a zároveň jsme nemohli využít poschodí, museli jsme dům rozložit víc do délky,“ říká architekt Husár. FOTO: Dano Veselský

Hledali, až se našli

Ale pojďme pěkně po pořádku. Rodiče nynější majitelky kdysi koupili jeden z těch typických starých, úzkých a dlouhých pozemků. Byl tu starší dům, zahrada a vinohrad. Později, když na konci zahrad začala vyrůstat nová ulice, se mladý pár rozhodl, že si tady postaví dům. Měl být moderní, s plochou střechou a přízemní, v tom měli oba jasno. Bylo jim však jasné i to, že na úzkém pozemku si bez architekta neporadí. Ze začátku neměli moc štěstí – žádný z oslovených architektů jim neukázal dům, který by je přesvědčil. Až jednou si mladá paní všimla novostavby rostoucí nedaleko jejich pozemku. „Nevím, čím to bylo, ale ten dům mě zaujal. Byl takový jiný. Na tabuli byla jména architektů, tak jsem jim zavolala… A dobře to dopadlo,“ usmívá se. „Měli jsme štěstí, protože se Silvií a Pavlem jsme si výborně sedli.“

FOTO: Dano Veselský



K přízemnímu domu na úzkém pozemku měla navíc patřit i dvojgaráž. Architekti se rozhodli vyčlenit ji z hmoty domu. „Byl to spíš výtvarný záměr než čistě funkční záležitost,“ objasňují autoři. FOTO: Dano Veselský

Na stejné vlně

Oba manželé-architekti jsou zastánci jednoduché moderní architektury, dobře však vědí, že v malém městě se minimalismus jen tak lehce neujme. „Na to jsou tu lidé poměrně konzervativní,“ říká architekt Husár. „Nějaké vlaštovky zajímavé moderní architektury se však už objevily. I my musíme postupovat trpělivě – začali jsme takovými mezistupni, na kterých mohli lidé sami vidět o něco modernější architekturu. Tak si postupně získáváme důvěru i pro progresivnější projekty.“ Za to, že je tento dům opravdu zcela jiný než ostatní v ulici, si však Husárovi všechny zásluhy nepřipisují. „Architekt se může jakkoliv snažit, ale hodně záleží i na objednávce investora,“ upozorňují. Oni měli štěstí, že se s investory perfektně našli. Vkusem jsou na stejné vlně. Už úplně na začátku, když listovali v časopisech a knížkách, se jim líbily stejné věci. „Hned první skica domu se nám líbila. Řekli jsme si: super. A bylo to. Potom se už jen dolaďovaly drobnosti, nic principiálního se na návrhu domu nezměnilo,“ potvrzuje spokojená majitelka.

Co zdánlivě běžný úkol pořádně zamotalo, byl úzký pozemek a požadavek přízemní stavby.



Obývací pokoj se otevírá, rozšiřuje a zvedá směrem do zahrady – ke stěně s krbem a prosklenými dveřmi, které vedou na terasu. Večer, když jsou ostatní světla zhasnuta, pěkně vynikne náladové osvětlení obložené stěny. FOTO: Dano Veselský

U originálního krbu byla důležitá nejen myšlenka, ale i její realizace. „Měli jsme štěstí na mistra krbaře – byl šikovný a měl i dobré nápady,“ uznává architektka. Vrchní část krbu zůstala čistě bílá, spodní má zajímavou povrchovou úpravu z materiálu s názvem Pandomo. FOTO: Dano Veselský

Na dlouhý pozemek dlouhý dům

Mladí majitelé neměli nijak neobvyklé požadavky – kromě obývacího pokoje potřebovali tři pokoje, dvě koupelny a spíž. Co ale zdánlivě běžný úkol pořádně zamotalo, byl úzký pozemek v kombinaci s tím, že investoři zásadně odmítali poschodí. „Potřebovali jsme taky, aby kolem domu projelo nákladní auto,“ pokračuje ve výčtu majitelka. „Člověk nikdy neví, co život přinese. Kdyby bylo nutné dělat něco se zahradou nebo kdyby jednou chtěl v zahradě stavět náš syn.“ To ještě více zúžilo využitelný prostor pro dům. „Další věcí, která vzhled domu zásadně ovlivnila, byl požadavek na dvojgaráž,“ dodává architekt. Naštěstí se pozemek směrem od ulice mírně rozšiřuje, takže dům posunuli více doprostřed parcely a rozložili ho spíše do délky. Pozemek je dost dlouhý, takže za domem ještě pořád zůstala dostatečně velká zahrada.

Architekti Husárovi navrhli nejen dům, ale i část jeho interiérů: „Celou denní část jsme navrhli a realizovali až po nábytek, který se sem vyráběl na míru,“ říká Silvia. FOTO: Dano Veselský



Na kuchyň navazuje jídelna, kterou domácí využívají, když se sejde větší společnost. FOTO: Dano Veselský

Majitelka toužila po kuchyni spojené s obývacím pokojem, aby byla neustále v kontaktu se zbytkem rodiny, zároveň však chtěla mít z praktických důvodů i možnost se v kuchyni zavřít. Architekti vyřešili obě její přání čistě a elegantně – velkými posuvnými skleněnými dveřmi bez rámů. FOTO: Dano Veselský

Úsporné řešení

Všechny pokoje jsou přitom orientovány do zahrady a zároveň na slunečnou stranu – na jihovýchod až jihozápad. „V zimě sem příjemně svítí slunce, což je optimální i z hlediska pasivních solárních zisků,“ konstatují architekti. Také díky tomu má dům poměrně dobré parametry i z hlediska energetické úspornosti. Stavělo se z tradičních materiálů – konstrukce domu je z pálené cihly. Architekti se snažili dosáhnout co nejrozumnější ceny, přesto vybírali cihly, které měly v té době nejlepší tepelněizolační parametry na trhu.

Obě koupelny jsou zařízeny střídmě a elegantně. FOTO: Dano Veselský

Vstříc zahradě

Všechny hlavní prostory – jak obývací pokoj, tak ložnice rodičů a dětské pokoje – jsou obráceny do zahrady a dá se z nich vyjít přímo na terasu. Obytný prostor se však zahradě otevírá i svým tvarem: „Protože byl dům dělán na míru, obývací pokoj je ovlivněn pozemkem – kopíruje jeho tvar a rozšiřuje se zároveň s ním,“ vysvětluje architekt Husár. Podobně postupovali i u výšky místnosti, takže jak v půdorysu, tak také v řezu se prostor otevírá, zvedá a graduje směrem do zahrady. Vzhled domu i jeho interiér ovlivnila také blízkost sousedního pozemku, na kterém zatím ještě nic nestojí. „Pozemek je na prodej, takže těžko říct, co tu bude stát za pár let,“ vysvětluje Silvia Husárová. „Proto jsme tuto stranu domu pojali tak střídmě – z obýváku i kuchyně sem směřuje jen minimum oken.“



Pohled z obývacího pokoje směrem ke vstupním dveřím. Velké skleněné plochy oddělují, ale nedělí. I díky nim působí denní část domu vzdušně a prostorně. FOTO: Dano Veselský

Některé ze stěn zdobí obrazy od Veroniky Rusňákové, která se věnuje dekorativnímu i užitkovému sklu. „První byl tento zelený v chodbě,“ vzpomíná Linda. „Objevili jsme ho někde na výstavě. Obrazy nám v domě chyběly a tyto mě chytily za srdce.“ FOTO: Dano Veselský

Autoři projektu: Ing. arch. Pavol Husár, Ing. arch. Silvia Husárová
Projekt: 2007
Začátek výstavby: 2007
Dokončení stavby a interiéru: 2011
Pozemek: 2 560 m2
Zastavěná plocha: 294 m2
Užitná plocha: 239 m2
Konstrukce stěn: cihly Heluz 40 – 50 cm
Konstrukce stropů: monolitický železobeton
Střešní krytina: mPVC fólie
Vytápění: plynový kotel

Vizitka architektů H & H architects
Manželé a architekti Silvia a Pavol Husárovi vystudovali Fakultu architektury STU v Bratislavě a domy i interiéry navrhují společně. Věnují se jak návrhům obytných a veřejných budov, tak interiérům a průmyslovému designu. Stejně tak, jako jsou zvyklí vnímat náměty toho druhého, snaží se pozorně naslouchat i přáním investora. „Možná si tím někdy komplikujeme život, ale snažíme se vždy splnit všechny požadavky investora, i ty, které vypadají na první pohled nereálně. Nějak to vymyslet, abychom na dané místo dostali vše, co investor chce. Rodinný dům by měl přece naplnit touhy a představy lidí, kteří v něm budou bydlet.“


TEXT: Erika Kuhnová  
FOTO: Dano Veselský 
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: Dominika Záveská
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o. {R1}

Reklama
Reklama

Komentovat