Rekonstrukce trvala celých deset let! Na jednom z nejkrásnějších míst Vysočiny dnes stojí dům, který je hotovým uměleckým dílem!
Ačkoliv dnes nemají České Milovy – část obce Křižánky – více než padesát domů, jejich historie je bohatá, hlavně co se týče řemesel. Obec Milovy založili dělníci z nedaleké železářské huti, kteří si tu postavili první domy. V roce 1835 v místních lesích přibyla sklářská huť (výrobky vyváželi i do vzdáleného zahraničí) a s ní další domy, škola, pekárna a obchody. Přesně z tohoto roku pochází i obydlí sklářského mistra, které precizně zrekonstruovali architekti Aleš Papp a Magdalena Pappová.
„Samotné místo je jedno z nejkrásnějších na Vysočině a historie stavby z roku 1835 je nesmírně zajímavá. V archivu v Zámrsku jsme našli nejen plány domu, který jsme obnovovali, ale i plán celé osady, výkresy jednotlivých budov.
„Milovská huť“ byla velmi slavná, skláři dokázali sklo špičkově přebarvovat a brousit a zvládli i unikátní technologie, například uranové sklo s využitím smolince, které dodávali i do Severní Ameriky. Kovové formy si vozili i z New Yorku. Kolem roku 1886 však sklářská huť zanikla, protože zdražilo palivové dřevo,“ vysvětluje architekt Aleš Papp, jehož historie stavby nadchla stejně jako práce na její rekonstrukci.
Majitel začal s opravami hned po koupi
Velkorysý dům z roku 1835 později sloužil jako hájovna a po druhé světové válce dlouho chátral. Až v roce 2006 ho koupil současný majitel a naštěstí téměř okamžitě začal s potřebnými opravami. Dům sklářského mistra byl tehdy už do velké míry zchátralý a podmáčený.
Architekti se s touto historickou stavbou seznámili o něco dříve. Protože domu chtěli vrátit jeho charakter, následovaly desítky skic a vizualizací. Samotná rekonstrukce trvala deset let, ale výsledek je hotovým uměleckým dílem a poctou řemeslům. Všechny historické prvky, které bylo možné použít, obnovili místní řemeslníci a autoři projektu je doplnili současnými prvky.
Bydlení i galerie užitého skla
Staré plány pomohly architektům odhalit skutečnou původní podobu cenné stavby. Díky nim obnovili symetrickou kompozici domu, fasády a zvoničku na střeše. Protože majitelem domu je sběratel užitého skla, stavba slouží nejen k bydlení, ale část tvoří galerie.
Přízemí symetricky rozděluje prostorná síň, která propojuje jižní a severní průčelí. Ve východní části domu je obývací pokoj, kuchyň, ložnice se zázemím a též sauna. V západní polovině, která původně sloužila hospodářským účelům, bude galerie skla a vinárna.
Dva pokoje pro hosty jsou umístěny v podkroví, stejně jako velký sál, určený ke společenským akcím.
Obnovené klenuté sklepy dnes fungují jako sklad a vinný sklep.
Místní úřady rekonstrukci vítaly
„V průběhu přípravy rekonstrukce jsme zjistili, jak osvěžující může být kontakt s místními stavebními úřady. Akci vítali, věděli, že zachraňujeme něco, co má svou hodnotu, ačkoliv stavba není na seznamu kulturních památek. Práce potom trvaly skutečně celých deset let. Také proto, že kamarád majitele je erudovaný stavební inženýr, který na domě od začátku pomáhal, samotnou stavbu pečlivě hlídal. Byl tam jako stavební dozor, ale i fyzicky pracoval, sháněl ostatní profese, řemeslníky. Postupovali jsme rozvážně, krok za krokem,“ vzpomínají autoři projektu.
Tesař, truhlář, kameník, kovář i zámečník v jedné osobě
Na opravách dřevěného krovu nebo trámů se podepsal šikovný místní řemeslník, který je zároveň tesař, truhlář, kameník, kovář i zámečník. Kromě toho, že pracoval s citem, zná tradiční postupy. Z jeho skladu pochází i tepaný zámek do dveří.
Úcta k historii, ale i novotvary
Navzdory tomu, že celá rekonstrukce se nesla v duchu pocty starým materiálům, architekti do domu vnesli i nové prvky. V některých případech se rozhodli, že nebudou vytvářet repliky, ale novotvary, samozřejmě v rozumné míře. Sám majitel chtěl, aby jeho dům získal i další vrstvu.
Hlavní dveře vrátili na původní místo
Architekti zjistili, že původní vstupní dveře do domu u cesty, které označují jako slunečné, byly později zazděny a osazeny na druhou stranu – směrem k louce.
„Vrátili jsme je zpět, dokonce jsme našli i jejich originální portál z roku 1835. Místo těch druhých dveří, které už nebyly k dispozici, jsme navrhli nové, skleněné, v ocelovém rámu s asymetrickou okenicí. Je soudobá, ale místní truhlář ji vytvořil tradiční metodou. Obnovili jsme i symetrii celé stavby včetně oken, ačkoliv původně jich bylo mnohem více.
Stará brána vedla v době hájovny do stájí, nyní je prosklená a bude vstupem do galerie. Měli jsme ambici vytvořit něco, z čeho nebude na první pohled úplně zřejmé, zda je to nové, nebo staré, ale na druhý pohled to už zjistíte,“ konkretizuje Aleš Papp.
Na opukovou dlažbu navazuje jurský mramor
Novotvarem v rekonstruované stavbě jsou též vysoké úzké otvory ve fasádě, které odkazují na tradiční větrání sýpek nebo stodol. Stropní trámy v široké vstupní síni jsou původní. Z opukové dlažby v domě se zachovala jen část, proto je položena jen v jedné místnosti. Navazuje na ni dlažba z jurského mramoru. Nové schody do sklepa jsou z pískovce, ve sklepě zůstala původní opuková dlažba.
Řemeslný krb připomíná sklářskou pec
Architekti si pochvalují spolupráci s majitelem i při zařizování interiéru: „S klientem byla radost spolupracovat, všechny kolem sebe dokáže nadchnout a inspirovat. Společně jsme vybírali židle, svítidla, některé kousky nábytku jsou vyrobeny podle našeho návrhu, například v kuchyni jídelní stůl a lavice. Dlouho jsme přemýšleli, jak vytvořit krb v obývacím pokoji.
Nakonec má tvar homole, která trochu připomíná sklářskou pec. Stavěl ho osobně tehdejší prezident Cechu kamnářů České republiky, je to precizní, dokonalá práce. Krb funguje velmi dobře, má vynikající akumulační kapacitu. V celém domě jsou další tři krby, respektive kamna: v síni, v ložnici a též na půdě.“
Prioritně je však dům vytápěn podlahovým topením. Nad garáží najdete další překvapení – tepelné čerpadlo napojené na tři zemní vrty.
Dům sklářského mistra
architektonický ateliér: Cuboid Architekti – Aleš Papp, Magdalena Pappová
spolupráce: Ondřej Zavřel, Filip Kándl, Radek Krýza
lokalita: České Milovy, ČR
zastavěná plocha: 427 m2
projekt: 2010 – 2011
realizace: 2010 – 2022
Dodavatelé stavby:
Ing. Drahomír Stejskal – vedení stavby, stavební práce
Leoš Lossmann – RENOVA – tesařské, truhlářské a zámečnické práce, dřevěné podlahy, renovace kamenných portálů
Stolařství Ladislav Wetter – okna, zakázkový nábytek
ALBET metal, s. r. o. – prosklené stěny
Kamnářství Rynda, s. r. o. – krby a krbová kamna
Kámen Váradi – kamenné podlahy
Neosolar, spol. s r. o. – tepelná čerpadla, vytápění, vodovod
Lumi, s. r. o. – elektroinstalace
Materiály a technologie:
Podlahy v přízemí jsou těžké plovoucí, s teplovodním podlahovým vytápěním, podlahy v podkroví suché skládané.
Interiérové povrchy stěn jsou omítnuty hladkou tepelněizolační štukovou omítkou. Strop nad přízemím stávající budovy je trámový, s pohledovým deskovým záklopem. Stropy přízemí přístavby mají štukovou omítku, shodnou s omítkou stěn. Klenuté místnosti byly omítnuty hladkou tepelněizolační omítkou.
Vytápění:
Stavba je vytápěna tepelným čerpadlem připojeným ke geotermálním vrtům.
Sabína Zavarská
Foto: Lukáš Žentel
Kdy už konečně elektrikáři a někteří architekti přestanou kazit hezké realizace vypínačem ABB Tango.
Od kdy se vysočina píše s velkým V _ Takto se jmenuje kraj, ale území na kterém se obec nachází se jmenuje Českomoravská vrchovina. Nebo jsem se mýlím ?
České Milovy jsou vesnice, místní část Křižánek v Kraji Vysočina.
Krásné,laskavé v materiálech.
Smekám, krása starých materiálů spojená s šikovností řemeslníků, (díky za to, že ještě jsou), a citlivým zapojením moderních prvků. Díky za záchranu krásného objektu, do kterého majitelé investovali mnoho a nejen peněz.
Vcelku povedené, až na ty hnusný, strašný ,,novodobý“ dveře.
…tyhle názvy se píší s malým, pokud se myslí ČESKOMORAVSKÁ VRCHOVINA, píše se Vysočina s velkým V
0 – 300 m n.m. NÍŽINA.
nad 300 m n.m. je to VYSOČINA, ta se dále dělí:
300 – 600 m n.m. PAHORKATINA.
600 – 900 m n.m. VRCHOVINA.
900 – 1 600 m n.m. HORY.
více než 1 600 m n.m. VELEHORY.