Šetrnost je moderní

Cesta k vlastnímu rodinnému domu může být opravdu spletitá. Jen málokdy však lze postupovat tak systematicky a cílevědomě, jako to učinil náš hostitel – Ing. arch. Pavel Cihelka. Jeho cesta byla opravdovou architektonickou odyseou: Jako vysokoškoláci si v Praze pořídili garsonku, nápaditě ji zrekonstruovali a časem se ziskem prodali. Koupili jedna plus jedna, vylepšili ho a prodali, pak dva plus jedna… a zase další. „Během devíti let jsme prošli asi sedmi lokalitami. Bavilo nás vylepšovat byty a zároveň jsme si tím vydělávali,“ prozrazuje architekt Cihelka. „Pak jsme ale uvědomili, že jedno dítě už máme a druhé je na cestě. Došlo nám, že musíme myslet nejen na prostorné bydlení, ale také na nějakou zahradu.“

Protože do té doby obvykle žili v podkroví, přáli si, aby v jejich novém bydlení za městem nebylo schodiště; zato vstup do zahrady měla mít každá obytná místnost. Dalším přáním bylo stavět z přírodních materiálů – z kamene, dřeva a skla. Teple působící spongilitickou džbánskou opuku na jejich dům otesávali dva dělníci celých sedm měsíců do kvádrů o tloušťce 15 cm, jimiž pak zvenčí i zevnitř zakryli betonovou konstrukci stavby. Sendvičovou zeď zatepluje 12 cm izolační minerální vaty a vzduchová mezera odvětrávaná na fasádu. „Na žádné zdi nenajdete omítku,“ poukazuje architekt na jeden z detailů propojujících objekt s přírodou.

Zatím nepříliš vzrostlá zeleň vstupuje do interiéru prosklenými zdmi, které lze jen stěží nazvat okny – na výšku měří 280 cm a na šířku 350 cm. Brzy se trvale zazelená i rovná střecha domu. Tato 300 m2 velká betonová deska by se v létě přehřívala a vytápěla by interiér, proto potřebovala izolaci. Dostala ji v podobě záhonu z netřesků a rozchodníků.

„Izolační vrstvy jsou na střeše v opačném pořadí, vespodu je hydroizolace, následuje tepelná izolace, geotextilie a konečně osm centimetrů zeminy, což pro dané rostliny stačí. Zpočátku potřebují zalévat a jednou ročně vyplít, ale když se rozrostou, už se o ně nemusíte starat – vytvoří zelenýkoberec, který na jaře kvete žlutě a na podzim zčervená. Důležité je, že v létě pohltí veškerou sluneční energii.“

Nadbytečná dešťová voda ze střechy se svádí do 10 metrů hlubokého vsakovacího vrtu na zahradě. Z jiného, jímacího vrtu domácí vodu naopak čerpají. Používají ji přitom nejen k zalévání, ale trubkami ji přivedli ke splachovacím nádržím všech toalet. „Snažíme se šetřit zdroje pitné vody,“ dodá architekt prostě.

„Četl jsem několik článků o různých typech tepelných čerpadel a jejich úsporném provozu,“ prozrazuje architekt, když hovoří o využívání alternativních zdrojů energie v moderním bydlení. Bylo rozhodnuto, že čerpadlo nesmí chybět ani v jeho domě. Dům vytápí tepelné čerpadlo se systémem země – voda, které se nejlépehodilo do lokality, kde chtěl postavit dům pro svou rodinu.

„Pořízení čerpadla sice přijde na stejnou částku jako malé auto, ale člověk musí zvažovat souvislosti. V domě bydlíme už tři roky a díky levnému provozu jsme za poslední otopnou sezonu zaplatili pouze 15 000 korun za topení, ohřev vody, svícení a používání elektrospotřebičů. Dům má 200 metrů čtverečních užitné plochy a bydlíme v něm čtyři,“ upřesní, aby podtrhl správnost někdejšího rozhodnutí.

Vedle levného provozu si rodina pochvaluje i fakt, že tepelné čerpadlo nepotřebuje obsluhu. „Nemusíme objednávat uhlí a dřevo, nemusíme zatápět, přikládat, vymetat popel, nic. Když čerpadlu zadáme potřebná data, zapíná a vypíná se samo podle venkovní teploty.“

K tepelné pohodě domu přispívá i správná orientace jednotlivých místností na světové strany a přesahy střech, které v létě nepustí žhavé slunce do interiéru. Šest střešních světlíků, jimiž ráno proudí do interiéru příjemné, přirozené světlo a kterými večer vstupují do ložnice hvězdy, je před pronikáním poledního žáru zajištěno venkovními roletami s automatickým ovládáním. Že jsou takové světlíky přepychω

„Oblíbil jsem si Kantovo ‚Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně‘,“ vysvětluje svou životní filozofii Pavel Cihelka. „S vesmírem nad hlavou a u hořícího krbu vnímá člověk věci trochu jinak.“