Rekonstrukce bytu z 30. let 20. století v retro stylu

Současnost kuchyňské linky je designově a materiálově přiznána – vyrobili ji z betonářské překližky, která vyhovovala svými voděodolnými vlastnostmi. Díky satinovanému plastu podsvícenému zářivkami se horní řada skříněk stává působivým světelným zdrojem.

Centrálnímu prostoru dominují výrazné barvy, typické pro ladění druhé poloviny minulého století. Původní dřevěné parkety a hnědá hliněná stěrka vytvářejí neutrální pozadí žlutému obrazu.

Bude to pět let, co se mladá, tehdy tříčlenná rodina nastěhovala do bytu z 30. let 20. století původně určeného pro vyšší úředníky brněnské spořitelny. Zahradní architekt Daniel Petr s manželkou Alenou si dali záležet, aby jejich obydlí splňovalo všechny podmínky, které si dopředu stanovili. „Vybírali jsme důkladně. Viděli jsme minimálně dalších dvacet bytů, než jsme se rozhodli. Definitivní slovo padlo díky prostornosti, autentickému stavu a v neposlední řadě proto, že před domem je park a také máme výhled do zahrady ve vnitrobloku,“ shrnuje Daniel.

Souvislá plocha, kterou vytváří na míru vyrobená knihovna zabudovaná do niky po původních dveřích a nové dveře vedoucí do vstupní haly, je jedním z přiznaných „novotvarů“ v bytě.

Veselou komodu ve vstupní hale doplňují originální držáky na klobouky a čepice v podobě plastových hlav. Její černé části barevně korespondují s klasickými bakelitovými vypínači a telefonem.

Chodbička vedoucí do koupelny je po obou stranách lemována úložnými prostory ukrytými v nikách. Zároveň tvoří hlukovou bariéru, která odděluje dětský pokoj od obývacího, což se vyplatí v případě návštěv.

To už byla na cestě mladší dcera Bára. Překážkou, kterou museli manželé překonat, byla nevyhovující dispozice, protože uspořádání se dvěma pokoji bylo pro čtyřčlennou rodinu nevyhovující. Na rozlousknutí tohoto oříšku dali hlavy dohromady spolu s architekty Soňou Matouškovou a Radkem Smejkalem. „Znali jsme se dlouho. Jsou to naši přátelé a vzhledem k tomu, že jejich děti jsou ve věku naší starší dcery Emy, měli pro naše požadavky pochopení,“ říkají Petrovi. Řešení, k němuž společně dospěli, umožnilo bez radikálnějších zásahů do nosného systému vytvořit prostorný třípokojový byt s obytnou kuchyní.

Nečekaný rozměr

Původní dispozice 90 m2 bytu, určená pro „pána domu“ se služkou, musela projít radikální změnou. Ne nutně stavební, ale rozhodně funkční: „Na místě dnešního dětského pokoje se nacházela kuchyň. Výklenek sloužil jako samostatná místnost pro služku. Kuchyň jsme přemístili do bývalé ložnice. Z původního obývacího pokoje se stala naše ložnice, ze které jsme značnou část ukrojili ve prospěch velkorysé kuchyně s obývacím koutem.“

Přeházení pokojů s sebou neslo reorganizaci rozvodů, avšak vzhledem ke svému věku by stejně musely projít „generálkou“. Konečná dispozice i po letech užívání funguje a vyvíjí se. „Tím, že jsou všechny úložné prostory v nikách, samotný prostor je volný a variabilní,“ konstatuje Dan. Zařizování vlastního bydlení je s Alenou posunulo mnohem dál, než si mysleli. Společně našli zálibu v objevování krás původního nábytku a při hledání kousků do vlastního bytu si otevřeli obchod Novoretro.

Houpací koník byl dárkem pro děti od přítele Andrého. Překolorováním asi 60letého koníka se z něj stal stylový designový doplněk, a zároveň hravý kamarád mladých slečen.

Pamatujete si? Houpací hračka v podobě kohouta byla součástí snad každého dětského pokoje. Kreativní přístup z ní udělal romantické gesto se špetkou vtipu nad manželskou postelí.

Novou postel s „čelem“ tvořeným hliněnou omítkou doplňují dobové noční stolky a dřevěné zrcadlo. Ložnice jako pozůstatek původního obývacího pokoje.

Umění s rozumem

Dan rozšířil díky rekonstrukci svůj obzor o interiérový design a společně s Alenou vytvářejí stále více projektů. Při hledání produktů do obchodu mají zároveň možnost neustále měnit své bydlení: „Přibližně jednou za půl roku zařízení vyměňujeme podle toho, co se nám dostane pod ruce a osvědčí se pod náporem dětí a návštěv.“ Nákupy v bazarech však neovlivnily jejich praktické smýšlení, a tak všechny části, které byly výsledkem nových zásahů, přiznali. Koupelna a WC tak plně těží z vlastností současných materiálů a technických doplňků, nová kuchyň se netají použitím voděodolných a nehořlavých materiálů ani moderních spotřebičů.

Pracovní stůl v ložnici je doplněn replikou klasiky 20. století v podobě trubičkové židle Marta Stama. Ťukání klasického psacího stroje značky Consul je charakteristickým zvukem pracoven minulého století.

Modrá škrábaná omítka je původním povrchem, který se manželé rozhodli zachovat. Prošla jen udržovacími pracemi, které ji zafixovaly. Povrch je ošetřen voskem, stejně jako všechny ostatní části s gletovanými omítkami, takže případná dětská umělecká díla jí neublíží.

Variabilní. Dětský pokoj se v průběhu toho, jak děti rostou, neustále vyvíjí. Výklenek, kde byla původně postel, se s nástupem do školy změnil na dětskou pracovnu.

„První a zároveň finální návrh vznikl za 20 minut, je nakreslen rukou architektky na ubrousku v kavárně. Přesně vystihla naše představy, takže jsme se rozhodli, že do toho jdeme.“

Růžovo-modrá plocha, která se na první pohled může tvářit jako obraz, je „jen“ obyčejná barevná plsť. Je tak dalším důkazem kreativního pohledu Dana a Aleny na věci.

Nová podlaha z dřevotřískových desek splňuje nároky na odolnost materiálu při dětských hrách a zároveň je cenově dostupnou alternativou pro mladou rodinu.

Moderní koupelna, avšak v retro barvách, se stejně jako WC vyznačuje praktickými a odolnými materiály. Podlaha z litého polyuretanu s pryžovým jádrem byla přínosem architekta Radka Smejkala. Manželům ho doporučil na základě zkušeností s tímto materiálem, které získal při použití ve sportovních šatnách.

„Byt si zařízení retro nábytkem vyžádal sám. Nádherná zachovalá kastlová okna s kovovými klikami, dubové parkety, dveře, litinové radiátory. Proto jsme je zrenovovali a doplnili originálním dobovým nábytkem. Nové prvky jsme však na rovinu přiznali.“

Text: Lucia Kušnírová
Foto: Radek Mauer, Lukáš Pelech
Odpovědná redaktorka: Dominika Záveská25