Romantický byt v domě z padesátych let

Starý cihlový dům inspiroval majitele bytu – mladou rodinu se dvěma dětmi – zařídit ho tak, aby dýchal atmosférou minulosti. Starosvětský porcelán a drobnosti jsou navíc srdeční záležitostí domácí paní. Oslovili tedy architektku Kamilu Ďuríkovou, aby jejich staronový byt vrátila v čase o takových 60 až 70 let. Jisté prvky současného bydlení si chtěli dopřát – například otevřený denní prostor s obývákem, jídelnou a kuchyní v jedné místnosti, v zařízení a interiéru však toužili po klidném pocitu zašlých časů.

S výhledem do parku. Kdysi se na terasu chodilo přes ložnici a pro komplikovaný přístup byla v podstatě nevyužitá. „Byla to obrovská škoda,“ upozorňuje architektka. Díky změnám v dispozici dnes terasa navazuje přímo na obývák, a tak si může rodinka užívat snídani na sluníčku i výhled do parku. FOTO DANO VESELSKÝ

FOTO DANO VESELSKÝ

Čarování s prostorem

Byt měl sice úžasnou polohu v tiché čtvrti plné zeleně, jeho stěny však vytvářely prostor plný negativ a komplikací. Architektka proto začala úpravami dispozice, v níž nakonec nezůstal kámen na kameni (vlastně cihla na cihle). „Předtím tu nebyl žádný větší centrální prostor. Většina pokojů byla průchodná a všechno to byly téměř stejné kamrlíky, takže člověk ani neměl pocit, že je v tak velkém bytě – téměř 120 m²,“ shrnuje Kamila někdejší nedostatky. Při „velkém úklidu“ v původní dispozici nechala na svém místě jen tři pokoje, v nichž jsou dnes dětské pokoje a ložnice. I z těch však dva o něco zkrátila, aby před nimi vznikla chodba a místnosti nemusely být průchozí. Tímto zásahem se zároveň oddělila noční zóna, což bylo přínosem pro klidnější režim v této části bytu. Druhá část bytu, která je dnes velkorysou a vzdušnou denní zónou plnou světla, prošla opravdu radikální proměnou. Prostor někdejší kuchyně zaujala dnešní hlavní koupelna a nová kuchyň se stala součástí otevřené denní místnosti, která vznikla na místě původní tmavé a nevyužité haly, polovičního pokoje a koupelny. Rodina si díky tomu může naplno užít i velkou terasu, která byla předtím přístupná velmi komplikovaně.

„Cílem bylo vytvořit v bytě příjemnou retro atmosféru. Nechtěli jsme se držet žádného konkrétního období, jen pocitově podpořit fakt, že jsme ve starém cihlovém domě, ne v současné bytovce.“
Kamila Ďuríková, architektka

Nová spojení. Na obývák navazuje prostorná jídelna a kuchyň. Velkou zasklenou stěnou spojila architektka denní zónu s chodbou, která vede k dětským pokojům a ložnici rodičů. FOTO DANO VESELSKÝ

V duchu minulosti. I když je zasklená stěna nová, architektka ji navrhla tak, aby vypadala autenticky.

Vděčný prvek. Velká zasklená stěna, která odděluje chodbu od kuchyně a jídelny, je v hlavním prostoru bytu účinným pohledovým magnetem. Efektní je i průhled do chodby – knihovny.

Kuchyňská linka poskytuje dostatek odkládacího prostoru, díky čemuž se tu snadno udržuje pořádek. Architektka ji nechala vyrobit na míru, stejně jako většinu nábytku a všechny dveře v bytě. FOTO DANO VESELSKÝ

Za linkou je starosvětsky působící obklad z přírodního mramoru.

Kuchyň s velkým jídelním stolem je tradičním centrem rodinného života.

Nápaditě skryté. Dalším důležitým bodem při zařizování bytu byl dostatek odkládacích prostor. Kamila je přitom pojala opravdu nápaditě – využila niky, police i vestavěné skříně „s tajemstvím“. Například v ložnici se ukrývá ve skříni pracovní kout. FOTO DANO VESELSKÝ

Původní parkety rozebrali a ty, které se daly ještě použít, znovu položili v ložnici. V ostatních místnostech jsou nové podlahy ve stejném stylu.

Z hlavní koupelny je přístupné oddělené WC. Původní ideu otevřené místnosti se vším potřebným vybavením domácí paní zavrhla, a tak musela architektka více zabojovat o prakticky vyřešený a vzdušně působící prostor. FOTO DANO VESELSKÝ

Působivá dlažba v koupelně sice vypadá starosvětsky, ale je nová. Barevnost obkladu sladila Kamila s dlažbou, styl s duchem padesátých let.

Z gruntu a od podlahy

Začalo se velkým bouráním – bylo potřeba odstranit původní cihlové příčky i parkety, pod nimiž byl násyp ze škváry. Jelikož v jednotlivých místnostech měly staré podlahy různou výšku, podklad pod novými vyrovnali anhydridovým potěrem. Následovaly nové příčky (ze sádrokartonu), rozvody, omítky a obklady, parkety… „Stavební práce trvaly asi půl roku a dost jsme se u nich natrápili,“ vzpomíná architektka. „Původně dohodnutá parta stavbařů mě totiž nechala ve štychu týden předtím, než se mělo začít bourat. Rodina už byla vystěhovaná, kontejner na stavební odpad objednaný…“ A sehnat za tak krátkou dobu náhradu, která by pracovala dostatečně kvalitně, byl problém.“ Po dalších peripetiích si nakonec Kamila vzala partu dělníků na povel a kromě práce architektky dělala i stavbyvedoucí. „Bylo to opravdu náročné. S novými řemeslníky to byl kolotoč předělávání a nekonečných oprav,“ dodává. Kamila i domácí paní jsou detailistky, které se jen tak nevzdávají, takže se jim podařilo dovést přestavbu k takovému výsledku, s nímž jsou spokojení všichni zúčastnění.

Barevné ladění. V chlapeckém pokoji sladili různorodý nábytek novým nátěrem. Klasický „ikeácký“ policový systém, starší stůl a nová postel díky tomu vytvořily sladěný celek, který nebude těžké přizpůsobovat měnícím se požadavkům rostoucího dítěte. FOTO DANO VESELSKÝ

Namícháno s citem. V dětských pokojích se spolehli na praktický nábytek z IKEA. Základ – bílé police a postel, které už měli – doladili v dívčím pokoji jen několika novými kousky. O retro šmrnc se účinně postarala vzorovaná tapeta a autentická skříňka z Novoretra. FOTO DANO VESELSKÝ

Důležitý hlas. Zařizování dětských pokojů nebylo jen záležitostí dospělých. Kamila ho důsledně konzultovala i s budoucími malými obyvateli. V pokoji malé slečny byla například důležitým požadavkem růžová barva.

Nápad s houpací sítí nadchl děti tak, že ji chtěli mít v obou pokojích.

Koupelnové peripetie

Dostat do dvou koupelen vše, co si domácí představovali, nebylo vůbec jednoduché, takže přišli na řadu kompromisy. „Aby se do menší koupelny vešla kromě záchodu s umyvadlem i sprcha, museli jsme ji rozšířit na úkor předsíně. Větší vstupní prostor by se sice do takovéhoto bytu hodil, prioritou domácích však byl sprchový kout,“ vysvětluje architektka. Ve větší z koupelen trochu zkomplikovalo situaci oddělené WC, díky šikovně využitým nikám se sem však nakonec vešla i pračka se sušičkou, a také dostatek rafinovaných poliček na kosmetiku.

Dvě v jedné. Aby bylo kam uložit knihy, jichž je v této rodině nemálo, navrhla architektka chodbo-knihovnu. Dlouhá chodba, z níž se vchází do pokojů v noční zóně, tak dostala další praktickou funkci a zároveň atraktivní vzhled. FOTO DANO VESELSKÝ

Důležité detaily. Všechny dveře v bytě jsou nové – zachovaly si původní styl, jsou však vyšší, což ve vysokém prostoru navozuje příjemnější dojem.

Na konci chodby zůstalo místo na šikovnou komoru.

Původní půdorys bytu

Dnešní dispozice

Změnami v dispozici vnesla architektka do bytu více světla, prostornou denní místnost a přirozené rozdělení na denní a noční zónu. Na místě původně tmavé a nevyužité haly, polovičního pokoje a koupelny je nyní velkorysý denní prostor s přístupem na terasu. Z nové denní zóny probourali velký otvor na chodbu, která vede ke dvěma dětským pokojům a ložnici rodičů. Dva pokoje zkrátili a postavili novou příčku, která ohraničila chodbu.

Ing. arch. Kamila Ďuríková
durikova.kamila@gmail.com

TEXT ERIKA KUHNOVÁ
FOTO DANO VESELSKÝ
ZDROJ časopis HOME 6/2015, JAGA MEDIA, s.r.o.