Z jednopokojového bytu se po rekonstrukci stal dvoupokojový. Dominuje mu původní cihlová stěna

Mail, který začíná slovy: „Dobrý den, pravidelně čtu váš časopis…“ a v příloze má pár fotografií, u nás v redakci vždy vyvolá vzrušení. A zvědavost. Na záběrech totiž bývají interiéry někoho z vás, našich čtenářů.

Podobně jsme se dostali také na návštěvu do tohoto zajímavého bytu. „Inspiraci jsem hledal (a nacházel) i na vašich stránkách, proto bych vám chtěl ‚na revanš‘ ukázat svůj čerstvě zrekonstruovaný byt. Možná také někoho inspiruje,“ stálo v Richardově mailu. Za nějakou dobu jsme již stáli my (s naším redakčním fotografem) u jeho dveří. A zde je příběh tohoto bytu.

Interiér je kombinací moderních, industriálních a retro prvků. I samotný nábytek je mix s různým původem. Zdroj: Miro Pochyba

Původně to byla pouze investice

Richard kupoval tento byt jako investici. „Vlastní bydlení jsem měl vyřešené, ale před pandemií byly výhodné podmínky pro úvěry a pronajímání prostřednictvím Airbnb bylo v těch dobách také zajímavé. Chtěl jsem to zkusit. Hledal jsem proto v širším centru města starou cihlovou bytovku. Takové byty mají pro mě duši a správnou atmosféru,“ začíná své povídání.

Kde najít ve dvoupokojovém bytě místo na pracovní kout? Richard původně uvažoval nad nikou v ložnici, ale nakonec usoudil, že se mu více hodí vestavěná skříň s úložným prostorem. Zdroj: Miro Pochyba

Nakonec našel, co hledal – byt s atmosférou starých časů v téměř 100letém cihlovém domě. Kdysi zde byly dělnické byty, původní dřevěné podlahy ani kamna tu už bohužel nezůstaly. Komín byl nefunkční a podlahy pokrývalo zničené PVC. Úpravy se datovaly do období před desítkami let a byt už rozhodně nebyl v dobré kondici. „Všechno tady bylo staré a věděl jsem, že mě čeká poměrně rozsáhlá rekonstrukce. Dostat byt do tohoto stavu mi nakonec zabralo dva roky,“ říká majitel.

Z jednopokojového bytu dvoupokojový

Původně to byl jednopokojový byt, ovšem s poměrně velkou podlahovou plochou a opravdu zvláštní dispozicí. „Měl jeden velký pokoj, malou jídelnu a kuchyň spojenou s koupelnou – naproti kuchyňské lince byla vana. Něco takového jsem ještě neviděl,“ směje se Richard.

I po dvou letech práce jsou zde ještě drobnosti, které je třeba dokončit. Alespoň mám pořád nějaký cíl. 🙂
majitel Richard

Ale jelikož byt má 50 m², hned ho napadlo, že se z něj dá při rekonstrukci udělat dvoupokojový. S pomocí kamarádů se tedy pustil do radikální přestavby, jejíž součástí byla také změna dispozice.

Se sbíječkou a kladivem se vyřádili

Statik naštěstí konstatoval, že dřevěný trámový strop je v pořádku a dostatečně nosný, navíc žádná z vnitřních příček nebyla nosná. „Nosné jsou zde jen obvodové stěny, takže jsem mohl zbourat všechno, co jsem potřeboval. Tak jsme se tady s kamarády se sbíječkou a kladivem docela vyřádili :-). Museli jsme odstranit i betonový potěr, který měl v každé místnosti jinou výšku, až na původní deskový záklop, aby se celý prostor dostal do roviny,“ vzpomíná Richard.

Přidává i praktický tip. „Ze stěn a podlah bylo asi 7 kubíků suti. Abychom s takovým množstvím stavebního odpadu nemuseli chodit po schodech, nainstalovali jsme skluz z okna přímo do kontejneru na dvoře.“

Namísto klasických dveří do ložnice zvolil Richard nakonec posuvné, prostorově úspornější.  Zdroj: Miro Pochyba

Na místě zůstala pouze toaleta

Po velkém bourání a stavění nových příček zůstalo na původním místě jen WC, u kterého ještě vymyslel Richardův kamarád šikovnou vestavěnou skříňku. Jelikož je toaleta i s malým umyvadlem hned u vstupních dveří, mohla být nová koupelna přístupná z ložnice.

Záměrem byl otevřený prostor

Nejdůležitějším Richardovým záměrem však byl otevřený a vzdušný prostor – k jedinému, ale dostatečně velkému původnímu pokoji proto přičlenil i někdejší předsíň a část kuchyně a vytvořil otevřenou denní zónu s obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní. Tam, kde byla dříve jídelna s typickou „socialistickou“ rohovou lavicí, je dnes ložnice a ze sousední „kuchyně-koupelny“ je už jen koupelna. Parádní. S oknem. A díky sklobetonové stěně se z ní dostává denní světlo i do sousedící kuchyně.

Sklobetonovou stěnou proniká denní světlo do sousední kuchyně. Retro dlažba s patinou není původní, ale sluší starému bytu i nové koupelně mnohem více než hnědé dlaždičky a zelené obkládačky, které zde byly dříve. Zdroj: Miro Pochyba

Byla to láska na druhý pohled

Někde mezi tím vším bouráním a stavěním se stala zvláštní věc. „Tak jsem se do tohoto bytu zamiloval, že jsem se sem rozhodl přestěhovat,“ přiznává Richard. „Nevím, co mě dostalo. Asi všechno. Lokalita, orientace na dvě světové strany, příjemné klima v bytě, milí sousedé… Zkrátka se mi tady zalíbilo,“ konstatuje.

Mám rád, když jdu po schodech a s každým se pozdravím, zeptám se, jak se má… Nemám se všemi blízký vztah, ale všichni se tady známe. Není to anonymní bydlení a to se mi líbí.
majitel Richard

A tak se z bytu k pronájmu s minimálním budgetem na interiér stalo bydlení pro něj samotného. „Začal jsem dělat věci trochu jinak. Tak, aby se mi tady dobře bydlelo. Takže i rozpočet byl nakonec oproti původnímu více než dvojnásobný. I přesto, že jsem tu spoustu věcí udělal sám, případně mi pomáhali kamarádi,“ prozrazuje domácí pán.

Cihlovou zeď vysvobodili

„Nebylo tady mnoho původních prvků, proto jsem chtěl zachovat, co se dalo.“ Zejména pravá cihlová zeď nemohla podle Richarda v cihlovém domě chybět. „Tři centimetry silnou cementovou omítku jsme odstraňovali s bratrem, nejprve sbíječkou, potom drátěnými kartáči. Byli jsme bílí jako sněhuláci,“ vzpomíná se smíchem.

Kuchyňskou linku z IKEA měl Richard v hlavě od začátku přestavby – v kombinaci matné černé s olivovou. Také si přesně na vysněnou sestavu připravil prostor. Zdroj: Miro Pochyba

Po očištění od prachu bylo zapotřebí doplnit chybějící spárovačku a nakonec vše zcelil a zafixoval transparentní nátěr na cihly. „Jen ‚vysvobozování‘ této jedné zdi trvalo dva dny, ale o to větší radost z ní mám,“ doplňuje hrdý majitel.

Zrenovované litinové radiátory

K vlastnoručně zrenovovanému vybavení patří také litinové radiátory. „Podle topenáře jsou lepší než ty dnešní. Dobře akumulují teplo a ještě mě přežijí,“ říká Richard, který musel některé plány také přehodnotit. „Rozmyslel jsem si například odkrývání stropů. Bylo by to velmi pracné i nevýhodné z hlediska izolace. Navíc by to už bylo pro mě moc. Výrazným původním prvkem tohoto bytu je cihlová zeď a hotovo. Nic se nesmí přehánět,“ uzavírá s úsměvem.

Text: Erika Kuhnová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis HOME