V prostorném loftu v malém pelíšku

Reklama

Do tohoto bytu přivedla současného majitele zvědavost – a byla z toho láska na první pohled. Žije zde přes tři roky, dobře se mu tady pracuje i odpočívá, a jak sám tvrdí, denně cítí štěstí a uspokojení z prostoru, který ho odklopuje.

Karim Rachidi se narodil v Čechách, vyrůstal v Maroku a ve Francii. Když v Lille dokončil studium architektury, rozhodl se vydat na zkušenou do rodné země. Od té doby uplynulo téměř patnáct let. Architektu Karimovi se život „doma“ zalíbil až natolik, že k sobě z Francie přilákal i maminku. Když se v roce 2001 přistěhovala, potřebovala také někde bydlet. Nakonec bylo rozhodnuto, že si ponechá dosavadní synův byt, zatímco on si začne hledat nové bydlení. 

Proměny prostoru
„Hledal jsem, sháněl a zareagoval i na inzerát, který nabízel loft. Fotky bytu mě sice moc nezaujaly, ale řešení loftu mě zajímalo jako architekta, tak jsem se šel podívat,“ říká architekt Rachidi. „Vstoupil jsem dovnitř – a ten prostor mě okouzlil, zamiloval jsem se do něj. Bylo rozhodnuto.“

Celý byt byl dokončený a vybavený od developera, ale něco takového architekt přijme beze změn jen stěží. Protože se pan Rachidi kromě velkých stavebních projektů věnuje i designu a navrhování nábytku, nejprve byt rezolutně vyprázdnil. S jistou lítostí dal vytrhat i podlahu, která byla sice pěkná, ale nevyhovovala jeho představě o vyvážené barevné harmonii. Nově zvolil dřevěnou podlahu z tropického dřeva wenge – na dolní velkorysé stometrové ploše vyniká krása, barva i kvalita tohoto dřeva. Ze stejného materiálu nechal udělat široké parapety u oken. Tím ovšem proměna nekončila. Předělávala se elektroinstalace, obě interiérová schodiště, došlo i k výměně dveří, otočila se původní dispozice kuchyně. V dolní části loftu vytvořil nový obyvatel odlehčené příčky, které oddělily místo pro vaření, jídelnu a zádveří. Kontinuitu zajišťují stěny z hranolů, které jsou vzdušné a u zádveří zároveň slouží jako šikovné věšáky.

Horní část loftu o rozloze cca 50 m2 byla celá otevřená, ovšem i tady si Karim všechno nově navrhl a rozčlenil. Dnes je tu pracovna, oddělená ložnička, šatna a koupelna. Druhá koupelna je umístěna v dolní části hned vedle vstupu. Vytápění obstarává plynová kotelna v domě – v zimě rozhodně nemusí být radiátory puštěné naplno. Ani klimatizaci pro horké dny prostor nepotřebuje. Z horní části loftu se po schodech vystoupá na rozlehlou terasu: když se tu nechá otevřeno a dole se otevře okno, rázem proudí celým prostorem příjemný vánek.

Koupelny jsou obložené mozaikou a mají velkorysá zrcadla. Původní schodiště majitel nahradil odlehčeným s tím, že až přijdou někdy děti, opatří schodiště i okraj pracovny nějakým zábradlím. Policová stěna vlevo je kotvena do zdi kovovými nosníky. Za schodištěm k pracovně je kuchyně vyrobená na míru podle návrhu majitele; materiál: lakované dřevo, umělý kámen, nerez. Měnila se i dispozice, původně byla kuchyně umístěna na stěně proti oknům.

O barvách a pocitech
Tmavou hněď podlahy doplňuje mořený dub, použitý na většině nábytku. V kuchyňské části ji doplňuje bílý lesklý lak a příjemná šeď umělého kamene. Původní staré cihly a bílá omítka dotváří harmonický barevný obraz. Sedací soupravu už architekt Rachidi vlastnil, veškeré ostatní vybavení si navrhl speciálně pro tento interiér a dal vyrobit na zakázku. Kuchyni, jak přiznává, navrhoval spíš z hlediska estetického, aby vynikly nerezové baterie a další detaily, ale ukázalo se, že se v ní i velmi dobře vaří. Stůl odlehčuje sklo, které je zapuštěné do dřevěného rámu a zespodu podepřené nerezovými hranolky. Také solitérní židle, navržená majitelem, kombinuje nádherně zpracované dřevo navržené v jednoduché čisté linii s kovem. Dalšími kovovými prvky dotvářejícími interiér jsou kovové lampy, které jako by se přestěhovaly od rýsovacího prkna na stěny i strop. Doplňuje je bodové stropní osvětlení, centrální lampa a také další osvětlení ze stěn. Vše pochopitelně navrhoval majitel, který předvádí, jak vhodně zvolené světlo ovlivní celkovou atmosféru a vzhled bytu. (Opravdu hodně!)

Velkoryse pojaté police z masivního mořeného dubu dokonale ladí se schodištěm a zasahují i do horní pracovny. Přes poctivou tloušťku dřeva působí odlehčené – jen tak vystupují ze stěny. To jen tak ale nebylo snadné. „Tato stěna nebyla moc silná, je nová, navíc sousedí s dalším bytem,“ vysvětluje architekt. Na cihlovou příčku proto přišla ocelová konstrukce – svislé ocelové nosníky, z nich pak vystupují tyče dlouhé tak, aby přesáhly ven do prostoru i z položené zvukové izolace a následného obložení sádrokartonovými deskami. Na těchto tyčích pak sedí police… Zvuková izolace není v žádném případě zbytečná. Všechny hudební nástroje včetně bicích, které jsou v loftu k vidění, neslouží jako dekorace. Majitel na ně občas hraje. „Dřív jsem hrál opravdu hodně,“ podotýká, „ale dneska jsem zavalený prací, a tak je pro mě hudba koníček, odpočinu si při ní.“

Dvě stěny útulné malé ložnice tvoří černé žaluzie, za bílou příčkou je šatna a koupelna. Pohled zleva ukazuje zdroje denního světla z terasy. Šedou sedací soupravu rovněž navrhl majitel – architekt Rachidi, nahoře pracovna se schodištěm, vedoucím na terasu, za žaluziemi je skrytá ložnička. Denní světlo do pracovny přivádí jeden ze světlovodů, umístěných na terase.  

Hned vedle soupravy bicích je stěna ložnice. Černé žaluzie, které ji uzavírají, lze pootevřít a vpustit trochu světla, jinak sem denní světlo přivádí jeden ze světlovodů, umístěných na terase. (Celkem jsou tři, jeden nad pracovnou, druhý nad hlavním obytným prostorem). V ložnici ho cudně zakrývá posunovací roletka. Postel z autorské dílny pana architekta se drží při zemi, přiznané původní trámy prostor snižují, pod některými je nutno se sehnout, což majitel činí zcela automaticky. Do dvou postranních hranolů je zasazený rošt, který nese matraci, přední pelest chybí „… aby mě ráno, když si sednu, nic netlačilo,“ dodává s úsměvem Karim.
Je vidět, že tento sevřený a malý prostor má rád, že se tu dobře cítí. Proč se tedy vlastně rozhodl pro loft? „Mám rád to prolínání,“ vysvětluje teď vážně architekt: „Je dobré mít velký prostor, ve kterém se mohou všichni pohodlně sejít a komunikovat, a k tomu pak stačí i malý intimní prostor, kde zase může být každý sám sebou. Považuji to za správné řešení prostoru k bydlení a příjemnému životu. Když máte rádi ostatní lidi, dáváte přednost společným prostorám, klidně i na úkor těch soukromých. V opačném případě asi budete preferovat větší ložnice. Každému zkrátka vyhovuje něco jiného.“

Tento loft je otevřený citům i kontaktům. Vedle velkorysé obývací plochy nabízí příjemný pracovní kout a má i svůj útulný malý pelíšek. 

Text: Vladimíra Storchová
Foto: Lubomír Fuxa

Článek byl uveřejněn v časopise HOME.

Reklama
Reklama

Komentovat