Moderní rodinný dům v Praze se světlým interiérem

„Světlo pro mě dělá interiér,“ zdůrazňuje architektka Tereza Čudová Ajmová, jejímž prvotním zadáním byla pouze změna vnitřních prostorů domu.

„Majitelé koupili asi desetiletý dům, ve kterém by se dalo hned bydlet, ale protože mají rádi dobrý design, změna interiéru byla pro ně důležitá. Když jsem ale stavbu viděla zvenčí, věděla jsem, že by bolo lepší přistupovat k ní jako k celku – příčilo se mi investování do hezkého interiéru v nehezkém domě. Udělala jsem tedy koncepční studii, jak by všechno mohlo vypadat, a jelikož se majitelům můj návrh líbil, přistoupili na myšlenku kompletní přestavby,“ vzpomíná na začátek procesu architektka.

Na hlavní budovu původně navazovaly malé domky s několika úrovněmi sedlových střech, které ukrývaly bazén a kůlnu na nářadí – ty architektka „zrušila“ jako první, resp. oba zděné jednopodlažní objekty proměnila v hlavní ložnici s koupelnou, šatnou a saunou, místo zbylo i na venkovní kuchyni a sklad na nářadí.

Na hlavní budovu původně navazovaly malé domky s několika úrovněmi sedlových střech. Zdroj: archiv investora

Vše je zarovnané a zastřešené pultovou střechou, s fasádou z thermo borovice a pochopitelně s velkou prosklenou stěnou do zahrady. Podobně architektka „odsekla“ balkonek nebo trojúhelníkový arkýř u hlavní budovy v místě obývacího prostoru.

„Co vybočovalo, to jsme ubourali a zarovnali, aby objekt získal obdélníkové tvary. Platí to i pro přesahy střech. Aby dům nevypadal jako selská chalupa nevhodně zasazená do příměstské lokality, ořezali jsme všechny přesahy a výsledkem je hladký štít,“ pokračuje architektka.

Rodinný dům s obytným podkrovím je v okrajové čtvrti Prahy. Zdroj: Filip Šlapal

Až nelítostný přístup k původním neorganickým prvkům však vykompenzovala opětovným uplatněním vybouraného materiálu, především dřevěných trámů z rozebraných střech nad původní bazénovou halou.

„Bylo mi líto toho množství dřeva, tak jsme většinu využili – v exteriéru na vyvýšené záhony, částečně je z něj i pergola a pokračovali jsme vstupními schody do domu. V interiéru jsme pak na tento prvek navázali třeba předstupni pod hlavním ocelovým schodištěm,“ vypočítává architektka. Ve stejném designu je i originální konferenční stolek v obýváku, poskládaný ze tří rovnoběžných trámů – prostě ani trám nazmar.

Bylo mi líto tolika dřeva z rozebraných střech, proto jsme většinu z něj v domě znovu využili.

architektka Tereza Čudová Ajmová

Tereza navrhla do interiéru několik atypických prvků, kromě jiného také originální ocelové schodiště, kterým nahradila původní zděné. „Byl to konstrukčně nejnáročnější prvek,“ říká.

Podle detailního nákresu dali všechny díly vyřezat laserem z 12 mm silných ocelových plátů, takže se schodiště dalo sestavit jako skládačka. Ale i když vypadá vzdušně, ocel je těžká, tudíž celá konstrukce vážila ve skutečnosti víc než půl tuny.

„Zámečníci vláčeli a svářeli jednotlivé díly ručně, protože žádná mechanizace se dovnitř nevešla. Myslím, že to byl z jejich strany skutečný ‚ majstrštyk‘,“ chválí řemeslníky.

Vchod. Zdroj: Filip Šlapal

Zmíněná černá ocel a přírodní dřevo (dubové podlahy jsou sladěné s barvou trámů) spolu se šedobílými štuky a omítkami spoluvytvářejí (troj)barevnou střízlivost interiéru.

„Záměrem bylo vytvořit neutrální základ, který jsme dobarvili drobnými, obměnitelnými prvky, jako jsou třeba polštáře. V pokojích dcer je zase růžová stěna, která, když se s přibývajícím věkem omrzí, tak se také lehce přebarví.“

Nový interiér charakterizuje barevně střízlivý a decentně sladěný základ, který kombinuje černou ocel, přírodní dřevo a odstíny šedé. Zdroj: Filip Šlapal

Až na barevné výjimky v pokojích obou slečen jsou tedy stěny v ostatních částech domu laděny lehce do šeda. „Chtěla jsem ponechat interiér jen vyštukovaný, protože štuk je trochu skvrnitý a vidíte v něm tu živost. Když ho přemalujete malířskou barvou, vznikne jednolitá unylá barva, nevidíte ty tahy, jak to štukovali řemeslníci. Někde ale štuk ponechat nešlo, tak jsme použili šedobéžovou výmalbu.“

Podobnou přirozenost požadovala architektka i od venkovní omítky, nespokojila se s až strojově uhlazenou „klasikou“. „Měla jsem představu vytvořit vizuálně takovou strukturu, jakou mají staré stodoly nahozené vápnem, na kterých je vidět přirozenost a nepravidelnost ruční práce řemeslníků.

Ani trám nazmar. Z dřevěných trámů, které zůstaly ze zbouraných sedlových střech, navrhla architektka do nového domu několik originálních prvků – například vnější schody vedoucí ke vstupním dveřím, na jejich design navazují dřevěné stupně předsazené před novým ocelovým schodištěm v interiéru. Zdroj: Filip Šlapal

Konzultovala jsem to přímo s výrobcem a nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem zašla na stavbu, když se natahovala omítka, a různými postupy – koštětem i malířskou štětkou jsme zkoušeli omítku narušit. Podařilo se to malířskou štětkou, kterou zedníci do omítky „ťupkovali“ a vytvořili strukturu podle mých představ,“ vzpomíná architektka a s úsměvem dodává: „Trošku si tedy při tom ťukali na hlavu, co jsem to vymyslela, ale udělali to…“, dodává s úsměvem.

Záměr byl vytvořit neutrální základ a dobarvit ho drobnými prvky, například polštáři, které se dají měnit.

architektka Tereza Čudová Ajmová

Přirozenost je podstatou celého návrhu, (přirozené) světlo nevyjímaje. „Pro mě je světlo alfa a omega a je to vidět na realizacích, přirozené světlo dělá velkou část interiéru. Pokud rekonstruujeme, většinou zvětšujeme okna a snažím se dostat přirozené světlo i do míst, kde to lidé většinou neřeší. Platilo to i pro tento dům. Například v dětských pokojích byla původně tradiční okna s parapetem, tak jsme je protáhli k podlaze, to samé jsme udělali s okny v obývacím pokoji.

Saunu jsme zase prosklili ze dvou stran, abychom skrze ni pustili přirozené světlo do chodby. Schodišťový prostor jsme prosvětlili motoricky ovládaným střešním oknem, stejně tak horní koupelnu. V šatníku v patře, mezi pokoji dvou dcer, se střešní okno použít nedalo, protože je nad ním malá půda. Nechtěla jsem, aby byl šatník závislý jen na umělém osvětlení, tak jsme do něj přivedli světlo světlovodem,“ popisuje architektka detaily interiéru, který je důkladně promyšlený až do poslední kliky.

V jednoduchosti je krása – koupelna v podkroví je jasným důkazem pravdivosti tohoto tvrzení. I zde se uplatnila stejná střídmá barevná škála jako v celém domě. Na to, aby prostor nepůsobil nudně, využila architektka střídání různých struktur povrchů a kontrast přímých a oblých linií v jednoduché geometrii. Samozřejmě, že i této místnosti dopřála hodně světla. Zdroj: Filip Šlapal

Profil

Majitelé

Rodina se dvěma dětmi

Nemovitost

Rodinný dům s obytným podkrovím a výměrou 200 m² v okrajové čtvrti Prahy

Autoři

Rekonstrukci domu i nový interiér navrhla Ing. arch. Tereza Čudová Ajmová z ateliéru ta-architektura, realizaci interiéru si vzala na starost společnost cre8.

Text: Alena Drtinová, redakčne upravila Erika Kuhnová

Foto: Filip Šlapal

Zdroj: Časopis HOME