Byt v duchu mužské logiky

Reklama

Na první pohled bylo jasné, že tady bydlí muž. Bylo to zřejmé z decentní barevnosti i jednoduchého zařízení, za kterým se daly tušit praktické požadavky. Architektka je s lehkostí spojila do čistého interiéru.

Interiér dvoupokojového bytu navrhovala Katarína Bolešová původně jen pro mladého muže, dnes už tu však bydlí také jeho přítelkyně. Architektka při návrhu samozřejmě počítala i s touto možností. Nejprve očistila starý byt od příček s obloukovými otvory, které rozdělovaly místnosti na malé „komůrky“, až na logický základ. Do prostoru se tak dostalo více vzduchu i světla a byt získal otevřenost, na níž se dá stavět čistý moderní interiér. „Byla to opravdu kompletní rekonstrukce,“ vzpomíná architektka. Kromě bourání příček se předělávaly rozvody a prováděly se všechny povrchové úpravy. Dveře mezi obývacím pokojem a ložnicí, které byly původně uprostřed příčky, posunuli tak, aby se daly obě místnosti rozumně zařídit – například v ložnici se za ně přesně vejde šatní skříň s ideální hloubkou.


Zařízení BYTU

Skříně a nábytek (chodba, kuchyň, obývací pokoj a ložnice) Komandor, sedačka Phase, spotřebiče Electrolux, doplňky Melange decoration, obklady a dlažba v koupelně Rako, umyvadla, WC a vana Cersanit a Ideal Standard.

Z atypického prostoru kuchyně vytěžila architektka maximum a jeho nedokonalosti proměnila v originální prvky, které nekomplikovanou bílou linku příjemně ozvláštnily. FOTO: Dano Veselský

 
Neutralita přináší svobodu

Pro všechny místnosti zvolila autorka interiéru stejnou základní kombinaci barev: šedou, hnědou a béžovou. Získaly tak decentní vzhled a zároveň díky jednotnému stylu ztratily něco ze své autonomie – byt se tak stal jednolitým celkem a celý prostor působí silnějším dojmem. Architektka vsadila na klidnou barevnost, která podle ní vždy bude mít své příznivce: „Byla to v podstatě majitelova volba – nechtěl příliš pestrý interiér. A kdyby i časem změnil názor, může ho osvěžit například výraznou tapetou. Neutrální základ se dá oživit barevnými doplňky: ručníky v koupelně, polštáři v obývacím pokoji a podobně. Je to praktický a osvědčený přístup.“


Celý byt se vyznačuje neutrální barevností v přírodních tónech a praktickými řešeními. Elegantní šedá sedačka je stavěná pro každou příležitost – díky polohovatelným opěrkám se na ní opravdu dobře sedí, je pohodlná i k ležení a dostatečně velká pro početnější návštěvu. FOTO: Dano Veselský

Na míru prostoru

Do bytu se vchází krátkou předsíňkou, kterou od kuchyně odděluje jen nenápadná příčka bez dveří. Kuchyň má trochu atypický půdorys ve tvaru písmena L, navíc v koutu vystupují do prostoru opláštěné svislé rozvody. Dvakrát zalomená linka, u níž architektka vyřešila prostorové anomálie pomocí několika atypických prvků, by se nedala vyskládat z běžných skříněk z nabídky kuchyňských studií, proto zvolila výrobu přesně na míru nestandardnímu prostoru. Vyřešil se tím zároveň i problém s pracovní deskou, kterou chtěl mít majitel vyšší, než bývá zvykem – sám totiž trochu vyčnívá nad průměrnou výšku naší populace.

Na jednom konci ubrala architektka kousek z místnosti na „prádelnu“, skrytou za japonskou stěnou – kromě pračky je tu i kotel a místo na neskladné předměty jako žehlicí deska či vysavač. FOTO: Dano Veselský

 
Dva v jednom

Protože pan domácí pracuje doma, potřeboval v bytě pracovnu. Původně uvažoval o ložnici, jenže do malé místnosti by se pracovna s potřebnými parametry vůbec nevešla. V dvoupokojovém bytě tak mnoho možností na výběr nezůstalo – pro plnohodnotný pracovní kout, který se využívá po celý den, se muselo najít místo v obývacím pokoji. Přes den pracovna, večer obývací pokoj, takový byl ortel. Aby se tyto dvě podoby co nejméně negativně ovlivňovaly, dopřála architektka pracovně dostatek odkládacích možností, takže pracovní nepořádek lze každý večer snadno ukrýt za dvířky a do zásuvek. A před pohledem rovnou od dveří schovala pracoviště důmyslně za knihovnu.


Pracovní kout v obývacím pokoji se sice využívá po celý den, ale neměl být patrný na první pohled. Architektka ho proto skryla za knihovnu – ta decentně zakryje i případný pracovní nepořádek. FOTO: Dano Veselský


Vystupující hranol v rohu místnosti, který skrývá svislé rozvody, překryla architektka poličkami a celek doplnila horními skříňkami. Podobné atypické odkládací prostory zopakovala i na rohu linky. FOTO: Dano Veselský

Ložnicová klasika

„V tak malé místnosti toho člověk moc nevymyslí,“ konstatuje architektka. Důležité bylo hlavně nezvýraznit její „nudlovitost“. Proti oknu bylo ideální místo pro skříň, která zároveň přispěla k optickému zkrácení protáhlého půdorysu. Posteli potom zbylo jediné možné místo u okna, zároveň však čelem ke stěně a mimo hlavní komunikační trasu – logicky, prakticky, a dokonce i v souladu s principy feng-šuej.

Barevnost tu měla být optimističtější a odlehčenější než v obývacím pokoji či koupelně. Autorka interiéru k tomu použila více béžové. A obrázek, který si obyvatelé koupili, sem vnesl další barvy. „Přesně o to šlo – aby si domácí mohli koupit doplňky a dekorace, které se jim líbí, a nemuseli moc řešit barevnost. Neutrální základ snese téměř vše,“ vysvětluje Katarína Bolešová.

„Kdybychom dveře neposunuli, nebylo by vlastně kam umístit postel tak, aby o ni člověk cestou do koupelny nezakopával,“ upozorňuje architektka. I tak se sem postel sotva vešla – nezůstal prostor ani na komodu. FOTO: Dano Veselský

 
Zlatý hřeb na konci dispozice

Ložnicí se prochází do vskutku velkorysé koupelny, kde se nejvíce bouralo. „Byla v dost hrozném stavu, navíc byla příčkami rozdělena na samostatné WC, sprchu, jakýsi sklad a prostor pro vanu. Když jste vešli, vlastně jste nic neviděli. Člověk měl pocit, že je v nějakých malých kobkách. To vše šlo pryč. Prostor se tak prosvětlil, je otevřenější a též pocitově větší,“ vysvětluje architektka. V očištěném prostoru naplno vynikl i velmi příjemný prvek, který se v bytových koupelnách často nevidí – velké okno, jemuž místnost vděčí za denní světlo i účinné větrání.

Z kuchyně se vchází do obývacího pokoje portálem bez dveří – architektka v co největší možné míře propojila denní místnosti. Pocit jednolitého prostoru umocňuje i laminátová podlaha, která je jednotná v celém bytě (s výjimkou koupelny). FOTO: Dano Veselský

 
Důmyslně skryto

Aby poměrně dlouhá a úzká místnost nevypadala jako „nudle“, architektka ji opticky zkrátila na jedné straně vanou umístěnou pod oknem, na druhé straně praktickým odkládacím prostorem skrytým za japonskou stěnou. Kromě pračky je tu i kotel, police se všemi potřebnými čisticími prostředky a místo pro neskladné předměty, jako je žehlicí deska či vysavač. Stačí zatáhnout elegantní závěs a koupelna se stane relaxačním prostorem bez rušivých elementů. Dalším chytrým, ačkoliv nenápadným tahem bylo snížení stropu – vysoká místnost dříve vypadala ještě užší, navíc taková výška v koupelně byla zbytečná. Vždyť čím vyšší prostor, tím více energie je třeba k jeho vytápění.

Půdorys: Z dlouhých a úzkých místností (ložnice, koupelna) ukrojila architektka 70 cm na úložné prostory. Dveře mezi obývacím pokojem a ložnicí se ze středu příčky posunuly tak, aby se za ně v ložnici vešla skříň s ideální hloubkou.

Vizitka architektky

Ing. arch. Katarína Bolešová, katarina.bolesova@gmail.com, www.interierandmore.com

Katarína Bolešová se věnuje navrhování a realizacím interiérů od roku 2004. Je absolventkou FA STU v Bratislavě, obor architektura a urbanismus. Svou profesionální kariéru začala ve společnosti Komandor v Bratislavě, kde jako firemní architektka vypracovala stovky projektů interiérů. Momentálně tvoří pod značkou interier&more.

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: Dominika Záveská
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.

Reklama
Reklama

Komentáře

  • toto se mi po dlouhé době líbí.Ovšem ten minulý dům,kde vidí člověka v ložnici,na záchodě,všude po celý den to je příšerné.

    minaze

Komentovat