Nápaditě zrekonstruovaný malý byt

Reklama

Necelých čtyřicet metrů čtverečních, jedna mladá majitelka a jeden architekt. Počty celkem jednoduché, ale jak vlastně naložit s tak malou plochou a nepříliš početným stavebním týmem? Po vzoru budovatelského nadšení se však mladé bydlení brzy stalo skutečností. Případné mladické nerozvážnosti přitom zůstaly za dveřmi nově zrekonstruovaného 2 + 1 a místo nich nás uvítal nápaditý, svěží a vskutku praktický design.

 

Po několika drobných přesunech se konečně dostáváme k cíli naší dnešní návštěvy. Ani nám nevadí, že jsme omylem přejeli dvě zastávky, a kocháme se čilým cestovním ruchem v malebné části Prahy. Zatímco s fotografem vyčkáváme, až nás do bytového domu na Malé Straně vpustí architekt Martin Sladký ze studia de.fakto, napadá mě, že pro náhodného návštěvníka jsou cizinecký šrumec a cinkající tramvaje celkem příjemným osvěžením. Každodenní konfrontace s rušnou ulicí však nakonec nevyznívá až tak příznivě. Obeznámena s výměrou bytu si navíc nemohu ani odpustit hororové scénáře, ve kterých se mi zjevuje malý tmavý byt s akustikou rockového klubu, ve kterém všudypřítomný hukot tramvají supluje říznou basovou kytaru…

Při pohledu od francouzského okna mají majitelé celé své království jako na dlani. Posazeni u jídelního „tunelu“ se pak mohou nerušeně kochat jeden druhým… FOTO: Dano Veselský

Andělská bílá bez hudební vložky

Přemoženi obavami z návštěvy temného doupěte v dopoledních hodinách ostýchavě čekáme za dveřmi, až nám architekt představí své dílo. Za pomalu se otevírajícími dveřmi se pozvolna rozprostírá bílý interiér, za kterým si architekt „stojí“ sladěním své košile do jedné, bílé barvy. S kabelkou přitisknutou na hrudi stojím v předsíni a očekávám, že si tramvaje každou chvíli nažhaví trsátka a spustí svůj velkolepý koncert. Hudební vložky v podobě improvizovaného houkání městské hromadné dopravy se však nedočkám. Vzhledem k tomu, že byt je situován do vnitrobloku, uši si na své nepřišly, avšak oči jsou již plně zaměstnány. V rozporu s očekáváním se snaží zvyknout na velký příliv světla. Rozum mi velí, že jsme hostem v malém bytě, srdce se však zdráhá tomu uvěřit.

Posuvné příčky oddělující ložnici se dají podle potřeby a okolností otevřít či uzavřít. Jen málo doplňků a nábytku nepochází z návrhů studia de.fakto.  FOTO: Dano Veselský

Není to pouze převažující bílá, která byt opticky „nafoukla“, ale také důmyslně rozvržené úložné prostory, se kterými se poprvé setkáváme již v předsíni. Architekt Martin Sladký se netají oblibou navrhování malých bytů: „Je to vlastně velmi jednoduché. Pokaždé jde o to stejné – prostor opticky zvětšit a zároveň vymyslet, kam uložit všechny věci.“ Kromě vestavěného nábytku s laminovým povrchem, který kromě ošacení umně schoval i trubky od topení, uvažoval architekt i o stávajících příčkách a efektivnějším členění prostoru. Na místě niky, která sloužila k umístění plynového kotle, vzniklo „nároží“, jež ukrývá vestavnou skříň a zároveň kolem něj „krouží“ posuvné příčky, které nahradily ty původní. Díky tomuto posuvnému principu se dají vzájemně oddělit dva prostory a oproti původní dispozici dvojpokojového bytu s titěrnými místnostmi tak vzniklo jakési nové improvizované 2 + 1, které se může kdykoliv proměnit zpátky v jeden celistvý prostor. Rovněž druhá nika ve svých útrobách ubytovala skříň, do které architekt Sladký velmi prozíravě umístil vývody na pračku. Majitelka tak má pračku pěkně uklizenou ve skříni v předsíni a může se těšit z ušetřeného prostoru v koupelně.

Je libo „snídani v tunelu“? Nebo sledování televize? Obojí je možné díky závěsnému stolu z dílny ateliéru de.fakto. Společnost mu dělá mužský akt na pozadí variace staré dobré „pantonky“. FOTO: Dano Veselský Lakovaný povrch kuchyňských skříněk odvádí pozornost od rozměrů kuchyňského koutu. Dekorativní tapeta s bronzovým nádechem je jedinou velkou ozdobou obytné části. Sekunduje jí stojací lampa od Anny Kozové. Potvrzuje se tak staré známé pravidlo, že v případě malých bytů by se s doplňky mělo spíše šetřit. FOTO: Dano Veselský

Architekt Sladký bral v úvahu i fakt, že v malých bytech není často problém odřít zeď či nábytek. U stěn proto zvolil obklad a malbu odolné proti otěru, což z bílé udělalo praktickou a snadno udržovatelnou barvu. Vzhledem ke specifickým rozměrům bytu architekt navrhl téměř všechno zařízení na míru. Kromě závěsného a stojacího svítidla v obývací místnosti, židlí Pedrali a drobných zařizovacích předmětů v koupelně pochází vše z dílny studia de.fakto. Architekt dodává: „Tím, že jsme navrhli vlastní nábytek, jsme mohli klientce garantovat celistvé sladění interiéru a krátké dodací lhůty. Celou rekonstrukci včetně stavebních prací jsme zvládli zhruba za tři měsíce.“

Snídaně v tunelu

Společenské části bytu vévodí bílá barva, se kterou výrazně kontrastují skulpturálně pojaté černé židle od značky Pedrali. Nad vším bdí nekonfliktní šedá, která se objevuje na sedací soupravě a také na plovoucí podlaze Parador s dekorem surové oceli. Dekorativně pojatá stěna za sedací soupravou zavádí interakci s jinak strohým interiérem. Celému prostoru pak dominují dvě svítidla – solitérní stojací lampa od návrhářky Anny Kozové a závěsné svítidlo Maskros z IKEA. Martin Sladký podotýká: „Jsou to vlastně jediná dvě viditelná svítidla, což byl záměr. Na Aničku Kozovou padla volba i proto, že je to moje kamarádka, a světlo z IKEA za ty peníze prostě nešlo nekoupit,“ směje se architekt, kterého v radosti z levného nákupu nezastavilo ani to, že musel trochu zkrátit tyč, na které je svítidlo zavěšené, a že mu po sestavení stínidla tvořeného z drobných papírových kytiček nějaká tu a tam zbyla…

Zatímco v podání Edouarda Maneta se snídaně chystala v trávě, zde si ji domácí mohou naaranžovat do jakéhosi „tunelu“, na konci kterého mohou nerušeně pozorovat svůj protějšek. Zabudované světlo tunel příjemně rozsvítí a zároveň vykouzlí příjemnou intimní atmosféru při pozdních večeřích. Novodobou romantiku v podobě „snídaně v tunelu“ završuje praktičnost závěsného stolku, do kterého se z boční strany nechala nainstalovat televize. Závěsný jídelní stůl tak zároveň slouží i jako televizní stolek, což dokládají také zásuvky na elektroinstalaci a DVD přehrávač či skříňka na oblíbené filmy, která je umístěna nad televizí. Nábytek typu dva v jednom nejenom výrazně ušetřil prostor, ale také vyřešil problém s tím, kam umístit televizi: „Mezi pohovkou a televizí by měla být určitá symetrie, měly by být naproti sobě, abychom nemuseli otáčet hlavu, když se chceme dívat na televizi. Současně jsem si však byl vědom i toho, že samostatný televizní stolek by si zde nárokoval i místo určené pro jídelní stůl. Musel jsem tedy jídelní a televizní zónu situovat do tohoto jediného prostoru.“



Vestavba se nevyhnula ani mikrovlnné a pečicí troubě a ledničce s mrazákem. FOTO: Dano Veselský

Mladistvě pojatý interiér podtrhuje dvojice židlí HIM&HER, které sázejí na osvědčený tvar oblíbených „pantonek“, avšak dodávají mu výrazný lidský rozměr v podobě duality mužského a ženského principu. Návrhář Fabio Novembre chtěl docílit sexuálního napětí, které by bylo náhodně objeveno až při pohledu na klečící siluetu, která zezadu podpírá konstrukci židle. Přední nevinná část naopak zůstává poplatná čtyřicet let starému tvarování Vernera Pantona, kterého si designér vzal za vzor.
Od mladého designu je již jen krůček k promyšleným tahům v kuchyni. Stejně jako v předsíni zde dostalo důvěru bílé lamino, které tvoří kuchyňskou linku s vestavěnou lednicí a myčkou na nádobí. Lesklý povrch má za cíl vytvořit iluzi většího prostoru. Každý prostor drobného kuchyňského koutu byl dosyta využit. Našlo se zde místo i pro maskovaný sušák utěrek, který chytře vyplňuje prostor mezi skříňkami.   

Úložné systémy pokračují i v ložnici. Srůstají s čelem postele a tvoří tak jeden kompaktní celek.
FOTO: Dano Veselský

Otevřít, nebo uzavřít?

Případné hádky mohou domácí řešit jako na divadle – postaví si kulisy z posuvných dveří. V původní dispozici obývací pokoj a ložnici oddělovala pevná příčka. Výsledkem tohoto uspořádání bylo, že dveře vedly do půlky postele. „Byl jsem si vědom toho, že navrhuji byt, který je určen pouze pro jednoho či dva; z tohoto důvodu jsem volil posuvné stěny, které jsou pro tak malý počet uživatelů bytů plně dostačující. Dal jsem si jednoduché předsevzetí – aby se i na 36 m² dalo skutečně žít.“ Nic tak nebrání tomu, aby si domácí podle nálady dopřáli otevřený prostor či intimní soukromí.
Zajímavě řešené úložné systémy neodešly na odpočinek ani v případě ložnice. Místo nočních stolků po stranách slouží k odkládání čelo postele tvořené posuvným koženým polstrováním. Mezi kvádříky obloženými kůží vnikly drobné niky, do kterých je možné uložit sklenici s vodou nebo rozečtenou knížku. Čelo manželské postele pak dotváří vestavěné skříně, které jsou situovány po obvodu celé zdi. Ložnice tak působí dojmem jednoho masivního kusu designového nábytku.

Optické triky s cílem zvětšit malý prostor zde mají zelenou. Velkoplošné zrcadlo, skleněné dveře a koupelnový strop z barrisolu se podílejí na tomto vítězném tažení. FOTO: Dano Veselský Radost každé ženě udělají důmyslně zvolené koupelnové skříňky, které pojmou vše podstatné. Místo pro jednu takovou architekt našel i nad splachovací nádržkou. FOTO: Dano Veselský

Podhledová rampa s osvětlením, která hlídá noční spánek domácích, byla vyžadována i okolnostmi. Pod stropem místnosti totiž vedly trubky od centrálního topení, které chtěl architekt schovat. Rovněž zde nechybí ani černý akcent – stylizovaná ornamentální malba znázorňující lustr.
Architekt dostál svého předsevzetí, a tak je celý byt opravdu navržen pro maximální pohodlí maximálně dvou lidí. Koupelna a toaleta se tak v nové dispozici spojily v harmonický svazek, jehož výsledkem je opětovně uspořený prostor. Lehkost a otevřenost sociálního zařízení podtrhuje bezbariérový sprchový kout s poměrně solidními rozměry a podhled vytvořený z barrisolu, díky kterému podlehnete klamu, že v koupelně je denní osvětlení. Filosofie úložných systémů pokračuje i v tomto nevelkém prostoru. Každá žena by si zde určitě přišla na své – jednu skříňku na hygienické potřeby schoval návrhář nad klozetovou mísu, další například za zrcadlo nad umyvadlem.

Díky tomu, že se pračka vměstnala do předsíně, mohl architekt počítat s poměrně velkou plochou určenou pro sprchový kout. FOTO: Dano Veselský

Zpátky do reality

Na začátku vydařené rekonstrukce stálo dědictví po babičce a jedna mladá slečna, která se nezdráhala s důvěrou obrátit na architekta a nechala mu přitom zcela volné ruce. Výsledný vzhled interiéru připomíná, že i velké skutky se mohou stát na malém místě. Obklopeni klidem a vyvážeností tohoto malého, bílého a milého bytu jsme opět připraveni vtrhnout zpět do cizineckého ruchu odehrávajícího se kdesi tam dole. S návštěvou jsme spokojeni a jsme rádi, že dopolední koncert hluku a šedi se tentokrát nekonal…

„Nároží“, ve kterém je uložena pračka, zároveň poskytuje další místo pro odkládání svršků. Zprava mu dělají společnost posuvné dveře. FOTO: Dano Veselský
Vestavěné skříně do svých útrob schovaly i nevzhledné trubky. Kromě koupelny je v celém bytě položena plovoucí velkoformátová podlaha s ocelovým nádechem, která vhodně doplňuje převažující bílou. FOTO: Dano Veselský

Půdorys bytu o rozloze 36 m²

Ateliér de.fakto tvoří tým architektů, designérů a projektantů vedený architektem Martinem Sladkým. Od roku 2001 má studio za sebou kompletní realizace mnoha desítek soukromých a komerčních interiérů a zabývá se celkovým spektrem architektonického servisu staveb ve všech výkonových fázích od návrhu přes projektovou dokumentaci a autorský dozor až ke spolupráci s klientem po dokončení díla. Pro práci studia je charakteristický kreativní přístup, originální řešení a úzká spolupráce s klientem na projektu.

TEXT: Zuzana Hošková
FOTO: Dano Veselský 
Odpovědná redaktorka: Dominika Záveská
Zdroj: časopis
HOME, JAGA MEDIA, s.r.o. {R1}

Reklama
Reklama

Komentovat