Nejprve řekli rezolutní ne, dnes již v rekonstruované vilce bydlí a jsou šťastní

Za rok po první prohlídce se sem totiž vrátili. „Nakonec jsme podlehli kouzlu místa a s původními majiteli se dohodli,“ vypráví spokojená majitelka, která má za sebou „bydlící“ zkušenost ze staré městské zástavby v americkém Kentucky i z pohodlného moderního apartmánu v tureckém Istanbulu. S manželem Australanem se stěhovali po celém světě, aby nakonec zakotvili v klidné pražské čtvrti nedaleko Vltavy.

Dřevěné podlahy z týku, a to včetně roštů ve sprchových koutech, které si bez problémů rozumí i s „podlahovkou“. Když už ji ovšem majitelé zapnou. Díky dobré izolaci a kvalitnímu provedení krbu většinou vystačí s polínky. Foto Veronika Rose

Úložný modul, který stojí v centru obytného prostoru, je natřený tabulovou barvou.

Spirálovitě zatočené schodiště vyráběli ručně dva stavebníci a je chloubou domu. Původně majitelé chtěli, aby dojem z něj nic nerušilo, ale kvůli bezpečnosti dětí bylo nutné přidat zábradlí z vrstveného skla. Sklo naštěstí ubralo odlehčenému dojmu konstrukce jen minimálně. Foto Veronika Rose

Půvabná vilka z roku 1929 byla rodinným majetkem původních obyvatel po několik generací. Když prodávali dům stávajícím majitelům, měli radost, že duch rodinného života zde zůstane zachován. Za citlivou rekonstrukci pak noví majitelé získali dokonce pochvalu od památkářů. Foto Veronika Rose

Zahrada je doménou pana majitele. Původně si najal na tuhle práci zahradníka, ale nebyl s ním spokojený, tak se do „zahradničení“ pustil sám. Ovocné stromy a některé keře jsou původní.

Díky dvěma protilehlým terasám si majitelé a jejich děti mohou užívat slunce po celý den. Jedna se nachází u vchodu pod přístavbou a vchází se na ni z kuchyně, tato druhá pak přiléhá na opačné straně k východu z obývacího pokoje. Foto Veronika Rose

Hustý a měkký trávník si majitel doslova vypiplal sám. „Chce to hodně vody a hnojiva,“ vysvětluje své know-how.

Z gruntu

Nejenže dům nevyhovoval z hlediska zařízení interiéru, který ani náhodou nemohl dostát moderním nárokům, ale ani konstrukčně. Nakonec z domu zbyly jen tři obvodové zdi a začalo se úplně znova. Nová a větší okna, tepelná izolace, schodiště a přístavba z litého betonu, zbrusu nové odpady i rozvody vody, elektřiny a nakonec také plynu…

Rekonstrukce celkem zabrala rok a půl, stejnou dobu předtím vyběhávali povolení, protože dům se nachází v památkové zóně. Zatímco zvnějšku vilka respektuje dobu svého vzniku a vysloužila si tak pochvalu od památkářů, uvnitř ukazuje mladého ducha svých zcestovalých majitelů. Srdce domu tvoří centrální obytný prostor otevřený a propojený s exteriérem dvěma francouzskými okny.

Romantická ve stylu Provence. Taková byla původně kuchyně v představách majitelky. Tým Closer Architects ji ale přesvědčil a dnes je za minimalistický přístup vděčná. Foto Veronika Rose

Zdobené komody z Turecka, masivní jídelní židle z Indie a další kousky z opačných koutů světa doplňují fotografie rozesmátých dětí a originální obrazy malované rukou dvou příbuzných. Foto Veronika Rose

Dominantu tu představuje velký antracitový modul, který z jedné strany slouží jako kuchyňské skříňky, z druhé strany jako vestavné skříně. A také velkorysý kuchyňský ostrov v kontrastní bílé. Vše je vyvedeno v jednoduchém minimalistickém stylu. „Nejprve jsem si přála kuchyni v populárním stylu Provence, ale nakonec jsem za tuhle nadčasovou klasiku ráda. Provence by se mi dost možná brzy omrzela,“ prozrazuje majitelka.

Přesvědčili ji architekti z ateliéru Closer Architects, kteří celou proměnu vilky navrhovali. Nadčasovost moderního minimalismu majitelé ocenili zejména ve chvíli, kdy obývák zařizovali nábytkem dovezeným z cest a dalšími doplňky. Osobitá směs předmětů a různých stylů prozrazuje, že majitelé toho už spolu mnoho prožili a že se neuzavírají před ničím novým nebo neznámým…

Čistý základ interiéru majitelům umožnil doplnit ho řadou různorodých předmětů: kousky v etno stylu, osobními výtvory i díly členů rodiny. Foto Veronika Rose

To bylo tenkrát… „Vzpomínkový“ charakter interiéru umocňují fotografie na stěnách. Autorkou je sama majitelka − profesionální fotografka. Foto Veronika Rose

Terasa přiléhající ke kuchyni přímo vybízí k snídaním za teplých a slunečních letních rán. Soukromí stolujících chrání koruna vzrostlého stromu. Foto Veronika Rose

Pro velkou rodinu

V horním patře vzniklo soukromé království všech členů rodiny laděné převážně do bílé barvy. Každé z dětí dostalo vlastní pokojíček, ale nakonec se rozhodly bydlet společně, takže jedna místnost slouží jako společná ložnice a druhá jako denní místnost (pracovna i herna). Manželé si dopřáli jednoduchou vzdušnou ložnici s dostatkem úložných prostor a opravdu velkorysou koupelnu s velkým stropním prosklením, velkoformátovými zrcadly a volně stojící vanou. Své místo našla v přístavbě otočené k sousednímu domu.

Páááni. To je asi první reakce téměř každého, kdo vstoupí do rodičovské koupelny. Speciálně kvůli ní se přistavovala nová část domu. Díky tomu si tu teď mohou majitelé dosyta užívat přirozeného světla. Stará se o to prosklený strop a také velkoformátová zrcadla po celém obvodu místnosti. Foto Veronika Rose

Volně stojící vana je z akrylátu a je české provenience.

V suterénu pak kromě technického zázemí vznikl domov pro návštěvy z řad příbuzenstva, které vzhledem k velkým vzdálenostem, jež musí urazit, tráví v domě často několik týdnů. V suterénu je návštěvám k dispozici samozřejmě i samostatná koupelna. V případě potřeby je možné z této části domu vytvořit i samostatný byt. Multifuknční místnost, jak jí říká pán domu, s vlastním vchodem po většinu roku slouží majitelce jako pracovna.

Ložnice rodičů byla celá vyrobena na míru truhlářem. Majitelé si pochvalují vnitřní uspořádání úložných prostorů (včetně toho, který je ukryt z boku v čele postele) i podsvícení postele, které v noci umožňuje pohodlnou orientaci v prostoru. Foto Veronika Rose

Dětská ložnice je vybavena jednoduše a vkusně běžným sektorovým nábytkem. Děti si trochu neobvykle vybraly, že − ač mají k dispozici dva pokoje − budou bydlet spolu. Druhý pokoj jim proto slouží jako prostorná pracovna a herna. Foto Veronika Rose

Pracovna paní domu se díky skládací posteli v mžiku změní na pohodlný „hotelový“ pokoj. V suterénu je návštěvám k dispozici samozřejmě i samostatná koupelna. V případě potřeby je možné z této části domu vytvořit i samostatný byt. Foto Veronika Rose

Rekonstrukce v kostce

Návrh: Closer Architects, www.closer.cz
Technický dozor: Stavos Příbram
Truhlářské práce: Tomoso proDesign, www.tomoso.cz

Text: Dominika Záveská
Foto: Veronika Rose
Zdroj: časopis HOME