23. 04. 2015
Diskuze (0)
Sdílet

Modernistická architektura vily z roku 1938 byla zrekonstruována pro potřeby současné pětičlenné rodiny a jejího životního stylu. Dům je zasazen do klidné zahrady v městském, klasickém stylu se spoustou vzrostlých starých jabloní a několika novými přírůstky zeleně. Je tedy přirozené, že základní barevností exteriéru i interiéru je bílá a všechny odstíny šedé a hnědé, s lehkým dotekem taupe.

Bíle kvetoucí hortenzie, stříhané buxusy do přírodních vln a přísně formované živé ploty z tisu a habru. Koule načechraných mechovníků v kombinaci s podrostem tmavého břečťanu a lehkých trav. Pískovcové dlažby na terasách, šedý teak na nábytku s antracitově černými polštáři jsou v ležérní harmonii s bylinami, tymiánem, rozmarýnem a bobkovým listem. Mix městského stylu se středomořskou atmosférou a etnickými motivy se prolíná z exteriéru do interiéru. Potlačená barevná paleta, jakoby zašedlé odstíny, kombinace ušlechtilých materiálů se surovostí starých rukodělných kusů, odrážejí osobitý vkus jeho uživatelů. Exkluzivní kožešiny, kůže, nerez nebo bronz jsou postaveny do kontrastu k mačkanému lnu, hedvábí a hrubě opracovanému dřevu na doplňcích… Jenom struktury materiálů a různé odstíny stejné barvy přecházejí z jedné místnosti do druhé a vytvářejí klid a harmonii uvnitř celého domu.

I horní zákoutí schodiště je, stejně jako celý prostor, založené na koncepci tmavá s tmavou a světlá se světlou. Foto Tomáš Vrána

I horní zákoutí schodiště je, stejně jako celý prostor, založené na koncepci tmavá s tmavou a světlá se světlou. Foto Tomáš Vrána

Obytný prostor je nenásilně členěn na jednotlivé funkční zóny se sedací sestavou, lehátky u krbu a jídelním stolem, lehce odděleným samostatně stojícím solitérním krbem. Toto rozvržení umožňuje vytvářet různá zákoutí měnící se během dne či podle aktuálních potřeb rodiny. Foto Tomáš Vrána

Obytný prostor je nenásilně členěn na jednotlivé funkční zóny se sedací sestavou, lehátky u krbu a jídelním stolem, lehce odděleným samostatně stojícím solitérním krbem. Toto rozvržení umožňuje vytvářet různá zákoutí měnící se během dne či podle aktuálních potřeb rodiny. Foto Tomáš Vrána

B_Navsteva5_rekonstrukce_2015_03_KCH-4

A – 1. podlaží
1 spojený víceúčelový obytný prostor
2 WC

B_Navsteva5_rek

B – 2. podlaží
1 chodba plnící funkci šatny
2 WC
3 koupelna
4 5 6 ložnice

Z bytu do rodinného domu

Manželský pár, architekti Martin a Daniela Frankovi, původně bydleli v hezkém a velkém bytě v centru města, který ale přestal stačit rozrůstající se rodině. Proto si pro sebe a své tři syny vybrali k bydlení třípodlažní funkcionalistickou vilku z třicátých let 20. století. Vnesli do ní osvěžující esprit, vytvořený kombinací jejich osobností, povah, zálib, vzpomínek i barevností a materiály, které mají rádi. „Původně jsme přemýšleli, že si sami vyprojektujeme jednoduchou novostavbu. Ale pak jsme objevili tuto nádhernou vilu a pochopili, že je to přesně to, co jsme hledali. Nadchli jsme se pro tu možnost vnést do starého domu nový život, a obohatit ho o náš osobitý přístup k zařizování interiérů,“ vzpomíná Daniela.

Moderní a přitom klasické pojetí kuchyně. Lehce oddělená obytná kuchyň v proskleném koutu domu, otevřeném do zahrady, se dvěma nerezovými ostrůvky nepůsobí díky otevřeným policím s nádobím vůbec chladně, ale naopak útulně a domácky. Přispívá k tomu i neobvyklé umístění domácí knihovny a malého jídelního stolu napojeného přímo na varný ostrůvek. Foto Tomáš Vrána

Moderní a přitom klasické pojetí kuchyně. Lehce oddělená obytná kuchyň v proskleném koutu domu, otevřeném do zahrady, se dvěma nerezovými ostrůvky nepůsobí díky otevřeným policím s nádobím vůbec chladně, ale naopak útulně a domácky. Přispívá k tomu i neobvyklé umístění domácí knihovny a malého jídelního stolu napojeného přímo na varný ostrůvek. Foto Tomáš Vrána

I v kuchyni je spousta artefaktů, soch, uměleckých předmětů, oblíbených knih a lifestylových časopisů. Přestože je celý hlavní obytný prostor na jednom otevřeném podlaží, tak jednotlivé funkční zóny jsou od sebe lehce odděleny a tím vytváří specifickou atmosféru každého z nich. Všichni členové rodiny mohou být ve vzájemném kontaktu, ale současně mají každý své soukromí. Foto Tomáš Vrána

I v kuchyni je spousta artefaktů, soch, uměleckých předmětů, oblíbených knih a lifestylových časopisů. Přestože je celý hlavní obytný prostor na jednom otevřeném podlaží, tak jednotlivé funkční zóny jsou od sebe lehce odděleny a tím vytváří specifickou atmosféru každého z nich. Všichni členové rodiny mohou být ve vzájemném kontaktu, ale současně mají každý své soukromí. Foto Tomáš Vrána

Hlavní obytný prostor v mixu hnědošedých tónů a strukturách lněných, kožených nebo kožešinových materiálů vytváří klidné a elegantní pozadí pro umělecké artefakty. Foto Tomáš Vrána

Hlavní obytný prostor v mixu hnědošedých tónů a strukturách lněných, kožených nebo kožešinových materiálů vytváří klidné a elegantní pozadí pro umělecké artefakty. Foto Tomáš Vrána

Říká se, že detaily dělají mistra a v tomto případě také interiér. Vypovídá o svých obyvatelích a jejich stylu. Zde jde o pohled z kuchyňské části do obývací. Foto Tomáš Vrána

Říká se, že detaily dělají mistra a v tomto případě také interiér. Vypovídá o svých obyvatelích a jejich stylu. Zde jde o pohled z kuchyňské části do obývací. Foto Tomáš Vrána

Magie otevřeného prostoru

Při rekonstrukci domu chtěli zachovat jeho původní charakter a krásu, ale zároveň jej oživit po svém. „Vrátili jsme se znovu během rekonstrukce k původnímu odlehčenému vstupu do domu a přistavěli prostornou prosklenou kuchyň. I když dům není moc velký (11 x 7 m), tak nám prostě sedí a máme zde vše, co potřebujeme. Po těch letech společného soužití jsme chtěli velký otevřený společný prostor, s oddělenou technickou i klidovou zónou, propojený se „skrytou“ zahradou. A protože má náš dům skeletovou konstrukci, tak bylo možné hýbat s vnitřními příčkami, otevřít prostor a potlačit tím hranice mezi jednotlivými místnostmi. Tím jsme dosáhli jejich kýženého propojení stylem, materiály a funkcí. Abych to trochu objasnil, např. naše kuchyň je obytná a koupelna relaxační. Všechny prostory jsou vzájemně provázané a slouží ke všemu, co si naše srdce, duše i tělo žádá. Tedy nejen k ergonomii, ale také pohodlí a kontaktu jednoho s druhým,“ vysvětluje Martin. Jejich kuchyň opravdu není jen pracovní částí domu, ale i prostorem s knihovnou a místem, kde je obklopují jejich oblíbené předměty a kde si děti píší domácí úkoly. A nyní je i v přímé návaznosti s terasou, čímž interiér prostupuje do zahrady. Její geometrické linie v zelené a stříbrné souzní s bílými květy, šedým proutím a teakovým nábytkem. „Milujeme naše společné večeře v létě na terase, kdy si připravíme venku jídlo, zapálíme svíčky, pustíme dobrou hudbu a kluci si hrají vedle na trávě či se koupou v bazénu… Každý den je pro nás jako na dovolené,“ říká Daniela.

Schodiště má bílé zděné zábradlí a na jeho stěnách visí spousta uměleckých děl, artefaktů a úlovků z cest ve formě starých grafických listů a plastik. Lehce nazlátlý tón dubové podlahy se opakuje nejen na zdech v reliéfech Olbrama Zoubka, ale i v detailech použitých na doplňcích, zahradním nábytku, svícnech na jídelním stole a dalších předmětech. Foto Tomáš Vrána

Schodiště má bílé zděné zábradlí a na jeho stěnách visí spousta uměleckých děl, artefaktů a úlovků z cest ve formě starých grafických listů a plastik. Lehce nazlátlý tón dubové podlahy se opakuje nejen na zdech v reliéfech Olbrama Zoubka, ale i v detailech použitých na doplňcích, zahradním nábytku, svícnech na jídelním stole a dalších předmětech. Foto Tomáš Vrána

„Rozhodně nám nejde o interiér, který bude vypadat jako přehlídka designovych značek a materiálů. Je pro nás důležité přistupovat k tvorbě s pokorou a nezabíjet jeden efekt druhým. Tvorba je proces, jehož jsme jenom jednou z mnoha součástí. Vždy je třeba především hledat společnou cestu s klientem, vycházet z jeho přání, snů, ale také finančních možností.“

Ložnice opět v kombinaci šedobíločerné s dotykem lehce zlatého tónu na kožešinových zádech postele a dubové podlahy. To je to správné komorní prostředí pro umístění oblíbených rodinných fotografií v různých, teple kovových, bílých a černých rámech. O příjemnou atmosféru se vždy postará dobře mačkané lněné povlečení s pletenými přehozy. I zde je vidět záliba majitelů v kombinaci struktur a odstínu jedné barvy. Foto Tomáš Vrána

Ložnice opět v kombinaci šedobíločerné s dotykem lehce zlatého tónu na kožešinových zádech postele a dubové podlahy. To je to správné komorní prostředí pro umístění oblíbených rodinných fotografií v různých, teple kovových, bílých a černých rámech. O příjemnou atmosféru se vždy postará dobře mačkané lněné povlečení s pletenými přehozy. I zde je vidět záliba majitelů v kombinaci struktur a odstínu jedné barvy. Foto Tomáš Vrána

Harmonie barev a materiálů

„Etnické detaily a doplňky, kterých se dotýkáme, a které prostoru dávají život: stříbrné tácy, dlabané dřevěné mísy, želvovinové příbory…, příjemné na dotek i na žití. Jsem nadšený, když při vzájemné interakci dvou materiálů vznikne to jiskřivé napětí, které celý prostor rozzáří. Také proto jsme bedlivě zkombinovali teplé a studené materiály, netradičně tmavé barvy s tmavou a světlé zase se světlou. Máme rádi přirozené věci a jejich řád, a tak lze v našem domě najít spoustu přírodní barevnosti, tónů a odstínů bláta a špíny, hnědé, šedé, taupe,“ vysvětluje Martin. Svůj styl popisují jako „moderní klasiku“, a to jak v použitých dekoracích, tak i v neutrální až „smutné“ barevnosti. „Ta nám umožňuje často měnit atmosféru a i barevnost podle nálady, inspirace ze zahraničních cest nebo i jenom podle období nebo svátku. Právě teď máme období bílé barvy a jejích tónů, které jsme nově vnesli do interiéru a tím jsme ho zase úplně změnili. Stačilo vyměnit kůže za bílé vintage koberce, pár chlupatých ovčích a vlněných polštářů, nějaké staré čínské vázy s černou glazurou se zelenými travami a atmosféra je více přímořská i u nás,“ libuje si Daniela. Je poznat, že majitelé domu kladou význam nejen na barevnost, ale také pracují se strukturami hrubých přírodních materiálů, které vzájemně kombinuji a staví je do kontrastu s ušlechtilými povrchy. Jako například v nerezové kuchyni s etnickými doplňky nebo v koupelně. „Rádi dáváme starým věcem jiný význam a využití a kombinujeme je podle nálady a příležitosti. Věci tak dostávají zcela nový rozměr a vztah. Náš interiér má jednoduchý základ, abychom ho vždy mohli dle případné nové designové inspirace obměnit či doplnit. Zcela chladný a strohý minimalismus není nic pro mne, na to mám v hlavě stále příliš mnoho nových nápadů a myšlenek,“ dodává s úsměvem Martin.

Koupelna jako relaxační místnost v tlumených přírodních barvách. Na pohled i dotyk hrubě zpracovaný keramický obklad byl použit velmi omezeně, pouze na podlaze a ve sprše, jinak bylo pracováno zejména s dřevěným obkladem a malbou bílým korianem. Doplňkovou barvou je opět zlatá, tentokrát na teakové podnožce. Vana stojí volně v prostoru vedle velkoplošného zrcadla, které vytváří novou prostorovou dimenzi úzké místnosti. Foto Tomáš Vrána

Koupelna jako relaxační místnost v tlumených přírodních barvách. Na pohled i dotyk hrubě zpracovaný keramický obklad byl použit velmi omezeně, pouze na podlaze a ve sprše, jinak bylo pracováno zejména s dřevěným obkladem a malbou bílým korianem. Doplňkovou barvou je opět zlatá, tentokrát na teakové podnožce. Vana stojí volně v prostoru vedle velkoplošného zrcadla, které vytváří novou prostorovou dimenzi úzké místnosti. Foto Tomáš Vrána

Zahradní nábytek je materiálovým mixem teaku na mohutných stolech a lehátkách, šedého proutí na křeslech, koších na byliny a hrubého kamene použitého na velkých květináčích pro byliny. Foto Tomáš Vrána

Zahradní nábytek je materiálovým mixem teaku na mohutných stolech a lehátkách, šedého proutí na křeslech, koších na byliny a hrubého kamene použitého na velkých květináčích pro byliny. Foto Tomáš Vrána

„Milujeme naši smutnou zahradu, která je pro nás krásná tím, jak je ponořená sama do sebe - neburcuje množstvím vjemů, barev či květů. Člověk se tak v ní může zklidnit, utřídit si myšlenky a vnímat detaily a prostotu prostoru.“ Foto Tomáš Vrána

„Milujeme naši smutnou zahradu, která je pro nás krásná tím, jak je ponořená sama do sebe – neburcuje množstvím vjemů, barev či květů. Člověk se tak v ní může zklidnit, utřídit si myšlenky a vnímat detaily a prostotu prostoru.“ Foto Tomáš Vrána

Ing. arch. Martin Frank,
studium na Fakultě architektury VUT v Brně absolvoval v roce 1989. Začínal v Potravinoprojektu v Ostravě, posléze v letech 1991 až 1993 S-projekt Zlín a v letech 1993 až 2000 ateliér Formica. Od r. 2000 samostatná práce a založení studia Espri Interiér. Architekt se kromě ESPRIINTERIER a rezidenčních projektů zabývá i návrhy sedacího nábytku pro firmu MM Interier a návrhy nábytku, bytových doplňků a koberců pro malosériovou výrobu.
www.deconcept.cz

Text Jana Středulová
Foto Tomáš Vrána
Zdroj časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.

Kategorie: Dřevěné lehátko Kuchyně inspirace Lehátka k bazénu Lehátko Moderní nábytek Návštěvy domů Opalovací lehátko Plážové lehátko Polohovací lehátko Relaxační lehátko Zahradní lehátko
Tagy: moderna navstava řez jabloní rodinny dum rozmarýn
Sdílejte článek

Diskuze