Střecha nad hlavou

Přívětiví majitelé nevelikého domu v obci vzdálené od hlavního města jenom několik kilometrů odpověděli na všechny naše otázky záporně – oni ani jejich děti by na domě nic neměnili. Stavba je situovaná na okraji původní vesnické zástavby, v dnes již bývalé rekreační oblasti, okolí obklopují pole a les. Stavění v sousedství jsou nižší, stylově sice nepříliš homogenní, avšak prorostlá vzrostlou zelení. Rovinatý pozemek, na kterém dům stojí, umožňuje svým obyvatelům daleké výhledy do kraje. Orientace na světové strany je ideální pro vhodné zónování vnitřní dispozice od vstupu ze severu až k otevření obytných místností na jih a západ. Hmotové a dispoziční řešení domu vychází z požadavků majitelů na co nejužší kontakt s okolní přírodou a na možnost propojení všech prostor se zahradou. Všechny obytné místnosti jsou situovány v přízemí, svobodnému pohybu prostorem nebrání žádné schody či obligátní podezdívka, která by volný průchod na zahradu zkomplikovala minimálně dvěma schůdky.

Zahrada na dosah
Zahrada je tak skutečně na dosah obytných místností, přechod mezi interiérem a exteriérem návštěvník po chvíli téměř nevnímá. Majitelka si nepřítomnost jediného schodu v domě pochvaluje i s ohledem na péči o dvě malé děti, které tak využívají prostor na hraní tu venku, tu zase uvnitř, aniž by se starostlivá maminka musela obávat úrazu. Byť se to nezdá, stejným způsobem životy dětí ovlivňují všudypřítomná francouzská okna: dcery jsou odmala zvyklé vidět z okna všechno, co se v přírodě po celý rok odehrává. Rodiče se dokonce setkali s tím, že při návštěvách v domech s klasickými okny a parapety lezou děti na židle a jiné dostupné předměty, vytahují se na špičkách, aby mohly zase „normálně vidět ven“…

Proti dešti či sněhové pokrývce nebo proti přílišnému oslunění chrání dům lamelové slunolamy, které jsou zároveň výrazným architektonickým prvkem projektu. Jednoduchá obdélníková střecha tak opticky sceluje členité hmoty jednotlivých prostor a vytváří několik krytých teras a přívětivých zákoutí.

Promyšlená řešení
Celková dispozice je řešena velice jednoduchým způsobem – vnitřní prostor stavby je rozčleněn na denní a noční zónu. Od severovýchodu, tedy od ulice, je umístěn vstupní, technický a zásobovací trakt. Středem domu vede dlouhá chodba jako hlavní komunikační prostor. Na ni navazuje směrem k jihozápadu oddechová zóna s ložnicemi a pokoji. V denní části pak chodba přechází do prostoru kuchyně a jídelny a končí v hlavní obytné místnosti s krbem. Pokoje se otevírají směrem do zahrady. Středobodem všeho dění je jídelna s velkým stolem. Její okna hledí jak do zahrady, tak i do ulice a lze z ní vyjít na krytou terasu na západ i na východ. Tuto zónu odděluje od obývacího pokoje krbové těleso s policemi a knihovnou.

Kuchyň je řešena ryze účelově: dřez je umístěn u okna s výhledem do ulice a jednotlivé pracovní plochy na sebe navazují v logickém sledu. Z jídelny linku pohledově zakrývá nízký barový pult. Na kuchyň přímo navazuje spíž a zásobovací trasa spojující nenápadnými dveřmi všechny technické místnosti až k parkovacím stáním pod přístřeškem, který tvoří přesah střechy. V technické místnosti se kromě kotle a pračky našlo místo i na malou dílnu, která je pro údržbu domu nezbytná.

Barvy a nebarvy
Dětský pokoj je řešen jako flexibilní prostor, který lze předělit či propojit podle potřeby. V době focení ho ze dvou třetin využívaly dcery a z jedné třetiny sloužil jako pracovna a dočasný hostinský pokoj. Nábytek v dětském pokoji je navržen a vyroben na míru. V místnosti kraluje jako námořnická loď patrová postel. U stěny jsou připraveny vtipně řešené pracovní stolky s dostatečnými úložnými prostory na školní potřeby. Materiálové a barevné řešení je decentní a nadčasové – dává vyniknout všudypřítomné přírodě i drobným barevným doplňkům, které lze jednoduše obměňovat. Výrazným prvkem jsou zde atypické dveře s nadsvětlíkem.

Stěny jsou bíle, zatímco podlahy, nábytek a čalounění je ve světlých odstínech, takže prostor působí ještě vzdušněji. Ložnice je laděna v klidných tónech, dětský pokoj naopak barvami hýří, ovšem jen na nábytku a doplňcích; základ – stěny a strop – je bílý, tudíž umožňuje snadnou obměnu. Vnější barevnost odpovídá jednotlivým použitým materiálům. Fasáda domu je světlá a tvoří výrazný kontrast s tmavohnědými dřevěnými rámy oken, překližkovými lamelami slunolamů či s podbitím přesahů střechy. Viditelné části ocelové konstrukce – sloupky v interiéru, originální plotová pole a vrátka či posuvná vjezdová vrata – jsou natřeny černou barvou.

Funkční zevnějšek
Jednoduchost a funkčnost jako hlavní motto řešení celého domu se promítly i do nosné konstrukce a technického vybavení. Nosná konstrukce je řešena v základním osovém modulu 2,5 × 2,5 m klasickou nosnou keramickou zdí a ocelovými sloupky. Obvodová konstrukce je tvořena tepelněizolačními keramickými tvárnicemi, vnitřní příčky jsou rovněž zděné. Nosná konstrukce střechy je ocelová a dřevěné krokve v mírném sklonu jsou zaklopené prkenným bedněním. Tepelná izolace je uložena nad podhledem a tvoří ji minerální plsť. Mezi tepelnou izolací a bedněním je ponechána vzduchová mezera umožňující větrání. Proudění vzduchu je podpořeno větrnými turbínami umístěnými nad střechou. Na nosnících je zespodu uchycen druhotný rastr pro sádrokartonový podhled, v němž jsou integrovány rozvody elektřiny a svítidla. Okna jsou dřevěná, zasklená izolačním dvojsklem. Otvíravá křídla (20 procent celkové plochy) zajišťují dostatečné provětrání. Kování francouzských oken je posuvné, bez prahu. V nadpraží všech oken jsou osazeny předokenní rolety s centrálním časovým spínačem zajišťujícím intimitu a bezpečí.

Vytápění zabezpečuje elektrický akumulační kotel a teplovodní podlahový rozvod. Pro jistotu byly osazeny i podlahové konvektory pod okny, ale ukázalo se, že nejsou potřeba. V době realizace zde byla zřízena malá čistírna odpadních vod. K úlevě majitele byla nedávno napojena na veřejnou kanalizaci, čímž odpadla pravidelná a ne zcela jednoduchá údržba. Teplou vodu zabezpečuje elektrický bojler.

Prověřeno časem
Náklady na provoz domu přes jeho členitost nepřevyšují standard, a to zejména díky vhodně zvoleným materiálům, ošetření případných tepelných mostů a také díky dispozici s tepelným filtrem technických místností. Prosklení a provázanost domu s okolím se ukazuje jako bezproblémové a ve srovnání se standardním řešením provozně i tepelně příjemnější. Čas také ukázal, že žádná místnost není nadbytečná, žádná nechybí, starousedlíci netradiční dům přijali a on, schovaný pod dřevěným kšiltem, se pomalu a přirozeně schovává v rostoucí zeleni zahrady.

TEXT: Andrea Mičková, Eva Rybníčková
FOTO: Jana Labuťová, Jiří Vaněk
ZDROJ: HOME