Proměna obývacího pokoje

Často slýchávám hotové kovbojky o tom, co všechno napoprvé nevyšlo podle plánu a co musela rodina při rekonstrukci či zařizování podstoupit. Tady jsem se setkala s úplným opakem: „Vlastně jsem původně přišla kvůli předsíni,“ začíná vyprávět příběh útulného obývacího pokoje naše spolupracovnice designérka Jasna Opavská, „a nakonec jsem změnila obývací pokoj. Šlo to tak jaksi samo od sebe, jedna malá úprava navazovala na druhou. Přece jen ne každý je stavěný na velké změny. Všechno začalo tím, že jen tak mimochodem přišla řeč na sedačku…“

V domě v tiché čtvrti malého města mě Jasna přivedla rovnou do obývacího pokoje: „Bydlí zde mí dobří přátelé, s nimiž však máme rozdílný vkus, takže takhle práce pro mě nebyla jednoduchá. Snažila jsem se totiž, aby interiér nebyl k mému obrazu, ale k obrazu majitelů domu, protože jen tak se zde mohou cítit příjemně,“ uvedla mě rovnou i do problematiky. „Dům postavili asi před patnácti lety a je také obrazem své doby, takže hypermoderní interiér by se sem bez větší přestavby ani nehodil. A tu domácí neplánovali. Nemluvě o tom, že netoužili ani po ‚životě v katalogu.“

Předtím

Předtím stály u stěny proti dveřím skříňky a televize (pohled směrem ode dveří, ze sedačky).	Pohled směrem ke dveřím
	Do obývacího pokoje se vcházelo „za zády“ sedačce, za pohovkou stála komoda.

Logický začátek

Jasna přišla přátelům pomoci rozlousknut problém s úložnými prostory v předsíni a při rozhovoru se logicky usadili v obývacím pokoji. „Nikdy jsem u nich nevěděla, kam si mám sednout. Jsem jako kočka – všude si hledám příjemný koutek, ve kterém bych měla pocit bezpečí a přehled o celém prostoru,“ vysvětluje. „Jenže tenhle obývací pokoj jaksi neměl logiku: sedačka stála zády ke dveřím, za ní byl volný prostor a komoda, před ní televize. Neuměla jsem si tady najít vhodné místo k sezení – buď jsem měla za zády dveře, jimiž mohl kdykoliv někdo vstoupit do místnosti, nebo jsem byla jakoby za rohem, stranou od všeho dění.“ Takže se, hledajíc si místo na sezení, Jasna zeptala, jestli by nechtěli sedačku přemístit.

Ne každý je stavěný na shon a problémy spojené s přestavbou. Někomu vyhovuje pozvolnější tempo a změny, které přicházejí nenásilně a pomalu. Tady vše začalo sedačkou – Jasna ji nejprve doporučila jen přemístit, ale protože věděla i o vhodné nové, kožené a za dobrou cenu, urychlilo to původně na neurčito plánovanou výměnu. Světlá stěna za sedačkou by potřebovala obraz, ovšem objevit takový, který by se snášel s květovanou tapetou, nebude snadné. Časem se ale určitě najde.

Jasna radí
Mnozí považují interiérové doplňky pouze za drobnosti, a tak mají tendenci nepočítat s nimi v rozpočtu. Jenže doplňky, textilie a svítidla dokážou nejen výrazně ovlivnit vzhled interiéru, ale v součtu většinou znamenají vcelku slušnou položku.

Nakonec místo staré sedačky, jejíž výměna už byla v plánu dávno, jen na ni jaksi nedošlo, stěhovali na nové místo sedačku novou. Obývací pokoj přitom dostal jednoduchou logiku: na jednom konci místnosti (u stěny nejvzdálenější ode dveří) je sedací část – domácí jsou velmi společenští, často mívají návštěvy, proto jsou tu tři pohovky uložené do tvaru U, aby se jim tu dobře povídalo s přáteli. Proti sedačce (u stěny vedle dveří) je televize. Vznikly tak dvě zóny – klidná, vzdálená od dveří, určená k posezení a rozhovorům, a volná, komunikační, v rámci níž si dvě děti bez problémů najdou prostor na hraní. Nábytek v obýváku zůstal původní (až na sedačku), jen dostal nové místo.

V interiéru není vždy nutná velká investice na to, aby se dojem z něj podstatně změnil. Občas stačí pár drobných, ale promyšlených úprav. V tomto obývacím pokoji zůstalo původní zařízení (až na sedačku), nábytek však dostal nové místo a nové pozadí. „Původní nábytek ze světlé břízové dýhy je moc hezký, ale předtím si ho člověk ani nevšiml – u světlé stěny se úplně ztrácel. Proto dostala stěna za ním tmavší barvu, takže skříňky teď vyniknou.“

Na návštěvu se nechodí s prázdnou

Na další návštěvu nepřišla Jasna s prázdnýma rukama, ale se vzorky závěsů a tapet. „Padly mi do oka, pomyslela jsem si, že by se hodily k nové sedačce a původnímu koberci.“ Jasna totiž chtěla k nové sedačce přidat i novou harmonii: „Původně zde byly fialové závěsy, béžový koberec, zelená sedačka… Byl to takový barevný nepokoj, řekla bych až nesoulad. A kvalitní koberec byl dobrým barevným tipem, inspirací, kterým směrem se vydat při výběru barevnosti. Když jsem tady byla poprvé, ani jsem si ho v tom množství různých barev nevšimla, zato teď se stal centrem prostoru a od něho se odvíjejí všechny barvy v místnosti.“

Lustr a lampy sice nebyly na seznamu nákupů, paní domácí však chytily za srdce a interiéru dodaly šmrnc	Nové barvy ovládly celou místnost a nevyhnuly se ani stěnám – změna ne nenáročná na práci, ale z pohledu interiéru důležitá. Navíc bylo malování už dávno v plánu.	Paní domácí má ráda květiny a vzory a Jasna se snažila vyjít jí vstříc a nevytvořit příliš strohý interiér – aby se tu její přítelkyně cítila příjemně. I proto přišla s květovanými tapetami na stěnu za sedačkou. „Původně jsem vybrala tmavší, čokoládový odstín, ale moje kamarádka nemá ráda velké změny a tmavé barvy se trochu bála. Nakonec jsme vybrali tuhle světlou krémovou, která pěkně ladí s parketami, kobercem i nábytkem a interiér trochu osvěží svou jemnou texturou.“

Jak jinak by bylo možné ukončit neplánovanou změnu interiéru než neplánovanými nákupy? Původně se Jasna vydala s přítelkyní koupit jen pár drobností, jenže v obchodě je okouzlil lustr, který se barevně přesně hodil k sedačce i k závěsům a stylem zase k paní domácí, do oka jim padly zajímavé lampy…  „Nakonec jsme měly dvě auta plná věcí. Jenže když jsme všechno rozložily v interiéru – tu lampu, tam nějakou drobnost, zdálo se, že je toho možná i málo. Člověka napoprvé docela překvapí, kolik věcí takový obývací pokoj v rodinném domě zhltne,“ uzavírá Jasna s úsměvem.

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský a Jasna Opavská
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.